Maminka mojí kamarádky je učitelka českého jazyka. Je to mírná starší dáma, která hodně pamatuje a která se někdy nad kávou a bábovkou rozpovídá o časech dávno minulých a školáčcích a školačkách, kteří dnes už dávno nenosí podkolenky. Některé historky jsou dojemné, jiné zase docela veselé. Ta o Květušce je ale obzvláště povedená.
Květuška byla pilná holčička, měla samé jedničky, nevyrušovala při hodině a když se soudružka učitelka ptala, vždycky se pěkně hlásila. Květuška byla také šikovná na sloh. Jen se trochu styděla, když měla napsat slova, o kterých si myslela, že je slušné holčičky neříkají. O to více se soudružka učitelka tehdy před nějakými dvaceti lety divila, když v Květuščině slohové úloze pojednávající o prvomájové manifestaci četla: „V čele průvodu šli občané, kteří nesli nad hlavami zvětšená pohlaví našich státníků…“
„Proč jsi tam napsala ta pohlaví, Květuško?“, tázala se druhý den soudružka učitelka školačky (v kabinetě, aby stydlivé děvčátko nepřivedla do ještě větších rozpaků). Květuška se ošívala a červenala: „Protože jsem se styděla napsat poprsí,“ sklopila nakonec cudně očka. Tak se ta socialistická soudružka učitelka držela, aby se nezačala smát, a pak holčičce hezky česky vysvětlila, co je to poprsí a co pohlaví. A řekla jí, že se příště nemusí bát nazvat věci pravými jmény, protože většinou je to tak stejně ještě nejmenší trapas. :-) Květuška už pak nikdy nenapsala do písemky pohlaví a soudružka učitelka si každý rok na prvního máje vzpomněla na svou žákyni a najednou se jí zdál ten průvod takový jako veselejší. ;-)
TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY