Podle toho, co tak slýchám od svých kamarádek a známých, je žehlení jednou z nejvíce nenáviděných domácích prací. A snad i proto vytrvale odolává všem emancipačním hnutím a nadále zůstává téměř bezvýhradně doménou žen. Zatímco moderní muž už bez mrknutí oka občas umyje nádobí, pověsí prádlo, vyleští okna nebo vyluxuje obývák, žehličce se stále vyhýbá jako čert kříži a se slovy, že by to určitě zkazil, mizí v odlehlých částech bytu nebo domu. To mu ovšem nebrání v tom, aby se nezdržel uštěpačných připomínek typu: „Přes tu haldu vypranýho prádla už není ani vidět.“ nebo „Už bys měla konečně vyžehlit, nemám ani jednu čistou košili!“
Je pravda, že v rodinách která znám – a ruku na srdce, i u nás doma – se opravdu přistupuje k žehlení teprve ve chvíli, kdy komín čistého nevyžehleného prádla dosahuje výšky nad jeden metr a děti i manžel se dovolávají svých oblíbených triček, kalhot a dalších svršků. Pak tedy nezbývá, než přistoupit k akci, rozložit žehlící prkno, dolít vodu do napařovací žehličky a odehnat ostatní členy rodiny od žhavého nebezpečí. Já nejraději při žehlení sleduju televizi, ale spíš dávám přednost hudebním pořadům nebo zpravodajství před intelektuálními filmy s titulky nebo komediálními skeči. Dokonce jsem zkoušela sledovat při žehlení nedávné mistrovství světa v hokeji, ale přiznávám bez mučení, že jsem to vzdala. Nechtěla jsem riskovat, že v zápalu hry roztržitě propálím nějaký vzácný kus oděvu.
Asi právě proto, že žehlení je taková otravná práce, šíří se mezi zkušenými ženami nejrůznější vychytávky, jak tuto činnost co nejvíce zjednodušit případně minimalizovat. Jednou z hlavních pouček je: nežehlit spodní prádlo. I když naše babičky to dělaly a tvářily se, jako že se to musí. (Slyšela jsem i o případech žehlených ponožek!) Nehledě na to, že dámské spodní prádlo je dnes ponejvíce syntetické, takže ani žehlit nejde, ani pánským slipům a boxerkám se nic nestane, když se prostě jen složí. To samé samozřejmě může platit i o nátělnících a pyžamech. Znám ranařky, které nežehlí ani trika. Jednou ze záludností jsou pochopitelně košile, jejichž žehlení je skutečně práce z nejodpornějších. Jedním z možných řešení je přimět partnera, aby své dosavadní místo v kanceláři zaměnil za nějaký méně oficiózní job třeba na zdravém vzduchu, kam se v košili nemusí. Další, i když poněkud nákladnou, variantou je pořídit mužíčkovi košile z nemačkavé tkaniny, která se nemusí žehlit. Poslední tip, jak si ušetřit námahu při žehlení, se týká ložního prádla. Prostě jen povlak na peřinu složíte a uložíte ho do skříně dospodu hromady s cejchami, jejichž váha je spolehlivě „vyžehlí“.

Máte nějaké vlastní vychytávky ohledně žehlení? Podělte se o ně s ostatními!
Reklama