Ačkoliv mnozí z nás občas tvrdí, že by se rádi vrátili do dětství, protože dětství je přece nejkrásnější část života, jde spíš o mýtus než skutečnost. Dětství je z psychologického hlediska naopak obdobím nejnáročnějším a „bezstarostnost“ s ním spojovaná je pouhá iluze. - Podle některých psychologů a pedagogů přibývá dětí trpících poruchami spánku a stresem. Zahraniční agentury informovaly, že v jižní Americe se během posledních deseti let zdvojnásobil počet malých pacientů se žaludečními vředy a gastritidou. Další zdroje upozorňují, že stoupá počet dětí pokoušející se o sebevraždu následkem dlouhotrvajícího stresu.
Odborníci tvrdí, že své „depky“ mají i ti nejmenší. Většinou za ně může napětí a konflikty v rodině, postupně přicházejí důvody ke smutku další. Přední dětský psycholog PhDr. Jaroslav Šturma říká: „Dospělý ve své zkušenosti dobře ví, že každé trápení má svůj začátek a konec, že přebolí. Dítě tuto zkušenost nemá. Objeví-li se před ním kopec, je to největší kopec v jeho životě. Objeví-li se před ním tma, je to polární noc…“
Důležité je v tomto případě rozpoznat, že se naše dítě trápí (byť pro nás je onen kopec toliko mírnou vyvýšeninkou), jeho problémy nezlehčovat a naopak projevit svou účast. Podle doktora Šturmy ale může být odhalení toho, co dítě skutečně prožívá, velmi složité. – „Děti často mívají méně čitelné podoby deprese. Jejich životní nepohoda se promítá do tělesných funkcí, takže se projevuje nejen poruchami nálady, ale třeba bolestmi břicha či hlavy. Následkem vnitřního napětí a neklidu pak více zlobí nebo jsou agresivnější…“
Dítě tedy může trpět silnou depresí, ale my to nepoznáme, protože vnímáme jenom ono „nesnesitelné zlobení“. Místo pomocné ruky spustíme křik a zakážeme zmrzlinu, čímž vstoupíme do začarovaného kruhu. Náš malý zůstal zase nepochopený…A jeho neviditelné trablůstky se mohou začít promítat i do oblastí mnohem závažnějších.
Reklama