
Pak jsem se vdala. A měla děti. Pepíka to málem zabilo, ale vydržel. A pořád mi tajně posílal dopisy k mamince, která se stala jeho spojencem. Můj muž sice byl můj typ, ale nakonec se z něho vyklubal vyžírka a pijan. Naše manželství skončilo po deseti letech a dvou dětech. Nastěhovala jsem se zpátky k mamince a Pepík neustával ve svých milostných atacích. Teď už žiju tři roky sama s dětmi a někdy je to docela fuška. Nejsem žádná silná žena a docela bych brala chlapa, který by ze mne sňal část odpovědnosti a starostí, který by mne potěšil a měl rád moje děti. Zatím jsem takového nepotkala. Bavila jsem se o své budoucnosti s maminkou a ta to za tepla vyslepičila Pepíkovi. Ten na nic nečekal, zakoupil zásnubní prsten, koupil olbřímí kytici a požádal mne o ruku. Musím říct, že ve mně docela hrklo. Požádala jsem ho o čas na rozmyšlenou. Přece jen nejsem nejmladší a on je to hodný chlap…
Ale mohla bych si vzít někoho, ke komu ve skutečnosti nic necítím?
H. K.
Nový komentář
Komentáře
Pepík má teda výdrž, to se divím.
helenka: souhlas, zkuste to na zkoušku, na psí knížku.
nekdy je pratelstvi VIC nez laska..hlavne jak tak slysim..tak to rikaji, co uz jsou tu nejaky ten patek navic...
ja bych to s nim alespon zkusila..vzdyt se nemusite hned brat...
no, někoho ke komu nic necítí bych si nebrala... ale ten nejúžasnější mužskej v mým životě také není typ, že bych ze sebe rvala kalhotky při prvním spatření.... Dojdi si s ním do kina, na večeři, vem ho někam na výlet, na výstavu... podívej se, jestli si budete rozumět. A pokud jo, tak pak záleží, jestli se sejdete fyzicky
no a pak ho můžeš představit dětem a nakonec může být třeba i ta svatba... Prostě mu na rovinu řekni, že ti musí dát čas - a dej mu nějaký limit - jako zkusme spolu jet na víkend a pak na dovolenou a když to bude fungovat, tak ano, když ne, tak ne...