Můj příběh začal už hodně dávno, před skoro čtyřiceti lety. To jsem se narodila do rodiny, kde byl výraz „prsa“ pokládán za sprosté slovo a nikdo se před nikým neukazoval ani ve spodním prádle, natož nahý. Poměrně brzy jsem se vdala a měla dítě, možná i proto, abych unikla z toho jakoby zatuchlého života u nás doma. Vztah s mým mužem fungoval dlouho docela dobře, nepil, netoulal se po nocích, pracoval jako učitel, byl to takový normální chlap. Až do doby, kdy na něj přišla čtyřicítka a s ní snad ta pověstná druhá míza nebo co to bylo. Odešel ode mne a od dospívající dcery za svou „životní láskou“. V té době jsem žila jenom rodinou, do práce jsem chodila čistě mechanicky, na kamarádky jsem neměla ani čas. Když odešel, najednou jsem seděla doma sama s dcerou. Nejdřív jsem se chtěla zabít, ale pak jsem si řekla, že kvůli tomu dítěti to udělat nemůžu. Stačí, že mám zpackaný život sama…
Začala jsem chodit na terapii k psychiatrovi, dost mi to pomohlo. Pomalu jsem si víc věřila, našla si kamarádky, nové zájmy. Žila jsem takhle několik let, na oko spokojená a vyrovnaná žena, ale uvnitř nešťastná a osamělá. Nebyl tu nikdo, kdo by mě miloval. A k tomu můj věk…
Smiřovala jsem se s tím, že zůstanu navždycky sama. Pak se objevil ON. O něco mladší, trochu nesmělý a hrozně hodný. Dost dlouho trvalo, než se osmělil, ale nakonec mě pozval na kafe. Scházeli jsme se, bylo to krásné. Celá jsem se změnila. I ostatní to o mně říkali. Pořád jsme se ale vyhýbali tomu jedinému – milování. Hrozně jsem se toho bála, můj bývalý muž byl i můj jediný sexuální partner a teď jsem si připadala znova skoro jako kdyby to mělo být poprvé. Vždycky jsem se na něco vymluvila. Bránila jsem se tomu, ale zároveň jsem po tom toužila. Nedávno byla dcera na víkend na horách a já ho pozvala dál. Byl strašně něžný, líbal mě, hladil a pak mě začal svlékat. Toužila jsem po něm… ale nešlo to. Rozplakala jsem se a řekla mu, ať se nezlobí a jde domů. Zbytek noci jsem máčela svůj polštář slzami.
Připadám si hrozně hloupě, že jsem se tak zachovala. Asi si o mně musí myslet, že jsem divná. Copak už se v životě nedokážu milovat?

Lída
Reklama