1. Pokud máte pocit, že vás mladí zvou k sobě, jen aby se neřeklo, snažte se přesvědčivě vymlouvat, že byste ráda, ale právě to nejde…
2. Zvou-li vás proto, že to potřebují a opravdu vás uvidí rádi, řekněte jim, že je to velmi milé a i za cenu zrušení jiných akcí pozvání přijměte.
3. Navštíví-li vás děti nečekaně, vítejte je s úsměvem a nikdy nevykřikujte: „Ježíši, vy jste přišli a já doma nemám ani kousek chleba.“
4. Nikdy dětem neříkejte, že je dost, že přišli, že jste snad myslela, že zapomněli kde bydlíte. Zamyslete se, proč vás vaše děti nenavštěvují častěji a pokud najdete chybu u sebe, snažte se ji odstranit.
5. Chovejte se ke svým dětem jako k hostům, ale neobskakujte je víc, než je třeba, snažte se, aby se u vás cítili příjemně, zajímejte se, co dělají, jak se jim vede…
6. Snažte se dětem si nestěžovat na nemoci, nedostatek peněz, špatné poměry ve vašem okolí - zaručeně je tím otrávíte. Pokud se budou samy ptát, odpovídejte po pravdě, ale nezveličujte a ujistěte je, že se pokusíte situaci zvládnout.
7. Když mladé zvete na návštěvu a oni se vymlouvají, smiřte se s tím a k návštěvě je nenuťte. Zvláště si dejte pozor na citové vydírání. Návštěva z pocitu viny by stejně nedopadla dobře.
8. Navštěvujte své děti v rozumné míře a pokud se vám stane, že přijdete nevhod, určitě zatrubte na ústup.
9. Nesnažte se řešit problémy svých dětí, pokud vás o radu samy nepožádají.
10. Pokud váš syn přijde na jídlo s tím, že jeho žena vaří mizerně, ihned ho pošlete domů s tím, že co si vybral, to má… v žádném případě mu nevařte. 11. Ať máte syna, nebo dceru, snažte se vždy stát na straně ženy (třeba i naoko). Musíte přeci držet při sobě :-))
12. Zapište si, co vám vše vadilo na vaší tchýni a vyvarujte se totéž dělat svým dětem.
Máte další rady pro snesitelné tchýně? Neváhejte a podělte se o ně s námi ostatními. Nezapomeňte, že většina čtenářek Ženy-in jsou budoucí či současné tchýně…
Nový komentář
Komentáře
Dickie: Tak to přesně bývá.
Dickie: Pěkný citát, pravdivý.
Svatá pravda
"Tchyně si nepamatuje, že taky jednou byla snacha."
Vuk Karadžič
Hele vy snachy já bych potřebovala spíše článek ,jak vám snachám otrávit život ,abych svému poslání "tchýně" nedělala ostudu.Jo...vzpomínám si,jak kdysi moje tchýně mi vysvětlovala ,že když vytírat kuchyň ,tak musím začínat vždy v pravém rohu ,nikoli levém...dodnes nevým proč,ale mohla bych to vyzkoušet a Liliance.Třeba mi dá holka kýblem do hlavy a mě se konečně rozsvítí a přijdu na to , proč začínat z prava a ne z leva.
Aninas... to určitě... jenomže, bude jí osmdesát a mě děsí, že už si jí dlouho neužiju... . Ale je s ní i sranda, ona je to taková ta venkovská ženská "od rány" :-)
clarCo, ta tvoje tchynka, co ses ted jeji, ma ale velke a dobre
já mám mamku a pak jsem vyvdala maminku... na svatebním videu je nejvíc ze všech gratulantů slyšet ona, jak křičí "a už si naša!!!" ALe pak mi u kafíčka řekla, že mě moc ráda, ale že je taky ráda, že bydlíme tak daleko . Jo a jinak neustále dává mému mužovi kapky, že my musí dávat dost peněz na "parádu" (mně!!! která se naposledy malovala v tanečních a zbytek života hodlá prochodit v lacláčích, protože nikde neškrtěj) a má bejt na mě hodnej...
Ale možná je to proto, že sama svojí tchýni ošetřovala až do smrti, a přestože to nebylo jednoduché (nepohyblivá vzteklá stařena), tak o ní vždycky mluví jako o "babičce". Řekal bych, že si taky prožila svoje peklíčko
Liliano, ten popis se hodi na Lethe. Je to tak?
Ja jsem jinak tchyne primo idealni, ze jo?
Já mám skorotchýni. Je to mnohem starší paní než moje mamka.Má jednoho vnoučka, takže když mluvím na ni, tak ji oslovuji příjmením a když o ní, tak říkám babička, tak jsme popsali i vánoční dárky - Mamince, Babičce. Vzhledem ke svému věku a zdravotním problémům, o kterých se vůbec nikdy nezmiňuje a to že je má vím jen proto, že jezdí každoročně do placených lázní a jsou viditelné (klouby). Takže vzhledem ke svému věku je to celkem veselá a hlavně rozumná a realistická paní, která připouští, že její syn je rozmazlený (hlavně v jídle) a že je ráda, že ho už nemá na krku. Ale občas aby mi ulehčila nás pozve na oběd. Je to opravdu moc milá paní, která když chci poradí, jinak se do ničeho nemíchá a dokonce mě i podržela, když mě u ní očerňovala exmanželka mého drahého. Pro tuhle paní bych dala ruku do ohně a nikdy o ní nebudu mluvit s tím úšklebkem, jak se mluví o tchýních, ale jako o babičce a mamince.
sandy...no kdyz si mam vybrat mezi postojem nesnasim a ignoruju, tak teda preferuju ignoruju
jo...a vise popsane trable prozivam spis se svoji mamkou...ale to je asi trochu jina story...manzel s mamkou jako tchyni problem nema, protoze jako spravny muz zaujal "ignorujici" postoj
lhasa...ja mam skorotchyni se smyslem pro humor...tedy domniva se ona ...a je to totalne k nevydrzeni...pani v letech se neustale hihňá jako 15 leta pubertacka...ze zacatku mi to prislo roztomile, pote prastene a dnes to nemuzu vystat...jeji humor konci u zabavnych poradu TV Nova ...scenky kdy ona hyka smichy a vsichni po sobe koukaji a nechapou co se deje jsou na dennim poradku...takze i humor s mirou ...jeste ze ji vidim tak 5x do roka
Ja mam tchyni generalku, ale vzhledem k tomu, ze bydlime od sebe asi 300 km, tak navstevy nejsou tak caste, asi tak 3x do roka. Je uz to hodne stara pani, tak vzdy se zajmem vyposlechnu jeji problemy a snazim se ji pochopit a potesit alespon tim, ze ji vyslechnu. Stari osameli lide si vazi toho, kdyz si maji s kym popovidat. Jaka byla v mladsim veku nemohu rici, protoze jsem ji neznala, ale protoze se ji syn odstehoval tak daleko, . asi to zadny med nebyl. Ale vychazime spolu dobre.
A ja pripisuji bod 14.vzpomente si na sve mladi a touhu zaridit si zivot,byt aj. po svem.
15.nemluvit do vychovy deti (uz ted mame 11 mes.syna spatne vychovaneho!)
to ja uz ma tchyni ex ..teda myslim EXtchyni
ale ta je dokonala ..
nechcete ji nekdo? shai lepsi snachu nez jsme byla ja
Já bych tam ještě s dovolením dodala bod 13: mějte smysl pro humor. To je totiž to, co mojí tchýni absolutně chybí. Jinak je celkem "podle dvanáctera", ale díky tomu, že se neumí smát a myslí pořád jenom na prachy, je stejně nesnesitelná
Tak já jsem vyvdala tchýně dvě. Naštěstí si ani jedna to oslovení nezaslouží a ani tak o nich nemluvíme. Stejně by se špatně rozlišovalo, o kterou zrovna jde. Říkáme jim jmény. Asi máme štěstí, že bydlí obě v jiném městě, takže vztahy se nestačily zničit zbytečnými malichernostmi. Takhle se navštěvujeme, jen po ohlášení a když máme na návštěvu chuť. A babičky tolerují, že jdeme napřed k jedné a pak k druhé. Ani jim nezáleží na pořadí. Malá nedorozumění samozřejmě taky jsou, ale většinou se časem sama vyřeší.
Lotko..ach ty geny
Jakto, že je to vždycky takový kolotoč, když říkáme, že nikdy nebudeme takoví, jako naše rodiče a najednou takoví zase jsme?
Že by to byl kolotoč, který se nedá přerušit?