Děti jsou naši roztomilí andílkové. Dělají nám radost, když vyslovují svá první slůvka a nemotorně tvoří své první věty. „To je ale šikovný chlapeček,“ rozplýváme se nad potomkovou snahou a přitom si často ani neuvědomujeme, že s narůstajícími verbálními schopnostmi dítěte narůstá také riziko trapasů. Zejména v dopravních prostředcích. Jen pro ilustraci jsem sebrala několik zajímavých příhod, jež se přihodily rodičům a dětem, které znám.
První příběh pojednává o mamince a asi tříletém chlapečkovi. Maminka je pěkná úhledná osoba, původním povoláním učitelka. Chlapec je roztomilý a vnímavý. Dvojice nasedá do autobusu. Na další stanici přistupuje páchnoucí a zanedbaný opilec, který se zřejmě naposledy myl v minulém století. Autobusem se line smrad špíny, potu, cigaret a hospody. Chlapeček sedící mamince na klíně zavětří a za chvíli se jeho tvář rozzáří náhlým poznáním. Vzápětí pronese na celý autobus: „Mami, ten pán voní jako tatínek! Vid?“ Rudnoucí matka táhne dítě ven, dítě nechápe, spolucestující se divně koukají…
Druhý příběh se odehrál v tramvaji. Aktéry jsou: maminka a asi čtyřletá droboučká holčička. Tramvaj je narvaná k prasknutí, lidé se mačkají a matka lituje, že s dítětem nenašla místo k sezení. Pevně třímá dceřinu ruku a doufá, že ji nikdo neušlape. Za chvíli se zespoda ozve zoufalý křik: „Maminko, vezmi mě nahoru! Tady jsou samý prdele!“ :-)
Do třetice všeho dobrého a zlého. Maminka nesehnala nikoho na hlídání, tak bere svého dvouletého synka s sebou na kontrolu na gynekologii. Vše probíhá bez problémů. V čekárně je málo lidí, lékař maminku prohlídne, sestřička si s dítětem ukazuje obrázky, pak předá matce recept a jede se domů. Chlapeček třímá v ruce obrázek jako trofej. V metru mu obrázek upadne na zem. Přichomýtne se nějaký ochotný pán a chlapečkovi obrázek podává se slovy: „Kampak jedeš, chlapečku?“ „Od dotorky,“ špitne hošík. „Ale, a copak ti je, chlapečku?“ vyptává se pán starostlivě. „Maminka bebí na pipince,“ oznámí chlapec už hlasitěji, pyšný na to, že se vyzná. Pán rudne v rozpacích. Maminka se tváří, že k dítěti nepatří. Na příští stanici oba překotně vystupují a maminka si v duchu slibuje, že bude dítě o svých osobních záležitostech informovat příště nějak kulantněji…

Máte také nějakou veselou příhodu s malým ukecánkem? Napište nám ji.
Reklama