
Irena poslední dobou zůstává v práci stále více přesčas. Je ráda, že se zatím žádná z kolegyň ani její nadřízení nepozastavují nad jejím nevšedním pracovním zápalem. A hlavně doufá, že někoho z výpočetního nenapadne se podívat, které internetové stránky otvírá. Je vlastně jen jedna. Chat. Už to nebude dlouho trvat a pořídí si internet domů, aby snížila riziko prozrazení. Trochu jí to přerůstá přes hlavu. Přistihla se, že začíná nesnášet víkendy, protože se nemůže z domova připojit na chat. A že musí pořád myslet na Něj. Ještě, že jí občas v mezičase napíše nějakou krásnou esemesku. Hrozně by ho chtěla poznat. Vlastně si

Přišel e-mail! „Moje tajuplná, už nemůžu déle čekat na setkání s Tebou. Chci Ti něco důležitého říct. Čekám na Tebe v šest večer v restauraci Bloody Freddy na Starém Městě. Poznáš mě podle fotky.“ A za minutu esemeska: „Nerikej Ne, prosim...“
Pět hodin, padesát pět minut. Irena stojí před restaurací. Rozmýšlí se - vždyť tolik riskuje! Neví, co jí za chvíli osud přichystá... Tolik strachu, tolik nadějí... zatím se nikdy tak neodvázala, dává si na muže spíš pozor. Co ji asi čeká? Pomalu vchází do restaurace, rozhlíží se... a vidí fotku. Leží na stole a proti ní sedí starý pán. Irena váhá, pak si přisedá - kolem je přece tolik lidí! Nic se nemůže stát... až na to, že jí to připadá jako hodně krutý vtip. Tolik se těšila na setkání se svojí láskou, se svým přítelem, dala mu tolik ze sebe... a teď... pomalu zvedá oči a najednou si uvědomí, že starý pán je v rozpacích.
„Asi jste počítala s večeří, slečno? Vyberte si, co chcete, jen, prosím vás, neodmítejte..." Ze starých očí je vidět smutek, jsou hluboké jako dvě studny, Irena se v nich skoro utápí a vztek se pomalu rozpouští. Starý pán pomáhá s výběrem jídla, nápoje... sám si objednává jen velmi skromně - má potíže s trávením... ale je odborník. „Léta jsem vařil v nejlepších restauracích, jen se neostýchejte, poradím vám..." A pak si začínají povídat... o všem možném. Irena se už skoro bojí se zeptat, jestli opravdu jde o její lásku z Internetu, protože večer je kouzelný, mnohem lepší, než zažila kdy dřív... Porozumění a laskavost a hlavně galantní chování ji odzbrojují. Teprve při kávě přijde řeč na rodinu, a pak Irena náhle vyhrkne: „Promiňte, a to jsem si opravdu psala s vámi?" Hned se za svoji neomalenost zastydí, protože stará tvář proti ní zestárne ještě víc, mnohem víc, než si kdy myslela, že to bude možné. Hnědé oči už nepřipomínají studánky, ale studny... jsou vlhké... mokré... Irena neví, co má dělat... a pak se ozve: „Ano, poslední dva týdny už ano..." „Ale jak to, píšeme si už dlouho?" "Já vím, slečno... vím toho dost... přesněji - vím všechno. Můj syn vám psal z nemocnice... nezlobte se, prosím vás, on mi to řekl... řekl mi, že mu na vás záleží, že vás má rád, a moc prosil, abych vás nezklamal... abych na vás byl hodný... a tohle vám mám dát. On už se nikdy neozve - ani vám, ani nikomu jinému..." Na stole leží fotka... a vedle ní se náhle objevil mobilní telefon - malá Nokia... a na jejím koženém pouzdře vyražený nápis "Irence" a pod ním telefonní číslo, totéž číslo, na které tolikrát posílala SMS...
Další výherkyně jsou: Charouzka, Blues, Meryl, Clarca a Bouba. Jejich verze dokončení a ostatní soutěžní příapěvky si přečtěte TADY.
Nový komentář
Komentáře
pajda: Ze života? Ještě lepší.
Jo, Pajda je talent
Pajdo gratuluji, kde je reportáž z večeře?
Díky všem, co sem píšou...a ze života to svým způsobem je - můj syn si v nemocnici našel přes Internet kamaráda...a postupně zjistili, že jsou z Brna a navštěvují se...bylo moc príma, že i děti, zavřené mezi čtyři stěny, mají tyhle možnosti a že na ně někdo myslí...ovšem u nás to dopadlo mnohem líp. A o té večeři poreferuju taky
Pajdo ty citová vyděračko
!
Pajdo ty citová vyděračko
!
Pěkné a móóóc dojemné. Ještě teď mě mrazí na zádech. Taková růžovoučká knihovnička, ale to je pro dnešní dny to právé !!!
Aha
, to mi zase neco nekde uteklo
To se mi ulevilo
. Opravdu DOBRE
Ja myslela ctenarsky pribeh jako skutecny a on je to ctenarsky - napsany, vymysleny.