
Od patnácti jsem vždycky s někým chodila. Nikdy jsem vlastně nebyla sama. Ve 20 jsem se zamilovala do svého spolužáka na vysoké škole a vlastně až do loňského roku jsme spolu chodili. Koupili jsme si společně byt, jezdili na dovolenou, plánovali budoucnost. Pak se to najednou nějak zvrtlo. Začaly neshody, podivné návraty domů a lži. Nakonec jsem přišla na to, že má jinou. Chtěla jsem se rozejít, ale na druhou stranu jsem ho pořád milovala a nechtěla ho ztratit. Najednou jsem si uvědomila, že sedm let je pryč. Sedm let, kdy jsme žili jeden pro druhého a plánovali si život. Najednou tu přede mnou stál, měl plnou pusu keců o tom, jak mě má stále rád a jak si mě váží. Pak se sbalil a byl pryč. Nikdy nezapomenu na to, jak jsme se spolu naposled milovali. Na rozloučenou. Brečeli jsme oba. To bylo předloni v půlce prosince.
Od té doby jsem s nikým nespala. Nejen, že nechodila. Nejdřív mi nebylo lehko, pak nebyl nikdo vhodný na obzoru a čím víc jsem cítila, že bych někoho potřebovala mít nablízku, tím míň šancí někoho potkat jsem měla. Nejdřív to docela šlo, ale pak jsem začala po vzoru Bridget Jonesové počítat dny a hodiny, jak dlouho jsem s nikým nebyla. To mě docela vzalo. Nikdy mě nenapadlo, že si při svém věku a při svém vzhledu budu stěžovat na nedostatek milování. Můj přítel na to docela byl a někdy jsem si naopak říkala, jaké by to bylo třeba týden s nikým nespat… No, prostě se pro mě z toho stala posedlost. Začala jsem mít pocit, že to mám napsáno na čele. Kamarádky se mi smějou a říkají, ať si koupím vibrátor nebo ať si najdu chlapa na jedno vyspání. Ale to není řešení. Já totiž ani tak netoužim po orgasmu. Mně chybí dotyky, pohlazení, milé slovo, přitulení, něčí chrápání vedle mě na poštáři… Prostě zjišťuju, co to je být osamělá, i když mám bezva kamarádky a rodiče. Asi vám přijdu hloupá s těmi mými pseudoproblémy, ale já děkuju, že jsem se tu mohla aspoň vykecat. :-)
Denisa
Nový komentář
Komentáře
Hugo: Jo
Vydrž, někdo se určitě najde, vztahem na jednu noc to neřeš.
To bude v pohodě, dnes už jistě nejsi sama.
Deniso, jsem na tom stejně asi jako Merry. K tvému problému se připojuje ještě ten náš - sama s dětmi. Neboj, i pro Tebe se najde ten pravý. (A doufám, že i pro mě
,Merry a ty ostatní.)
Deniso,
Pokud to nemá být někdo,kdo by byl alespoň velice,vééélice sympatický a příjemný,tak bych raději sáhla po tom vibrátoru,než chlapa za každou cenu.Víš Denisko,já sama mám sexu někdy víc než bych si přála a div se světe,ten vibrátor občas používám také.Přeji Ti abys toho pravého jednou našla a i kdyby to nebyl hned ten první,tak to bude určitě ten další,nebo až ten další.Chce to jak radí níže,mít otevřené oči a být sama ze sebou spokojená.
Hodně štěstí
jak vidíš z předešlých příspěvků,není tvůj problém vůbec něco ojedinělého ,divného nebo snad nenormálního.Po sedmy letech soužití s přítem a následné zklamání není divu,že se hned nehrneš do dalšího vztahu.Na celibád ještě nikdo neumřel,ale na pohlavní nemoce ano.Rada tvých kamarádek co se týče vibrátoru není až tak špatný nápad,určitě je to lepší než chlap za každou cenu na jednu noc
Denisko, to uz je skoro vo zdravi
...
..

..
...

..holky neuzavirejte se do sebe ani se doma..chodte mezi lidi..a driv nebo pozdejc se nekdo najde.
Mam vyzkouseno, ze kdyz se kluci lovi, tak jako kdyby to citili a utikaji
Na kazdeho ceka zivotni laska, jen se musime poradne divat kolem sebe
drzim palecky...
mam znameho co takovou hleda..
chces ho dohodit?
Já také chápu jaké to je, ale nejhorší je to zklamání, že sis plánovala budoucnost s někým, kdo tě zradil. Já se přiznám, nedokáži být sama. A dělala jsem to asi jak Nika, popadla jsem první příležitost za vlasy. Takže jsem hned po půl roce našla přítele, kterému jsem pak ublížila, protože byl jen náhrada, jen náplast na bolístku. Pak jsem si řekla, že na to půjdu z druhého konce. Jenže ouha, šla jsem na to tělesnou přitažlovostí. A hormony nejsou dobrý rádce. Až teprve před třemi lety jsem potkala někoho, s kým žiju a kdo za to stojí. A mrzí mě, že jsem se hnala do těch předchozích vztahů, mohla jsem si mnohé ušetřit.
Moje rada zní. Choď do společnosti, třeba s kamarádkou a jejím kamarádem. Nebuď sama! Nepřipouštěj si žádné ošklidé myšlenky. Jsi osobnost a nestojí ti zato nějaký povrchní vztah na jednu noc. Choď s otevřenýma očima a úsměvem na rtech. "ON" tu někde určitě je, jen ho třeba nevidíš. Držím pěsti.
Držím Ti palce. Ale věř ve chvíli, kdy to budeš nejméně čekat, se objeví. Je to těžké, ale zkus na to nemyslet. S manželem jsme se potkali, když mi bylo 30 a pomalu jsem se začínala smiřovat s tím, že budu sama a hledala jsem výhody takového života. Nemysli si, jsou. Výhoda toho, že jsme se brali už poněkud starší je, že dnes máme malé dítě a proto se cítíme velice mladě.
celibat mam taky, ale nedobrovolne :(((