Zjistila jsem zajímavou věc. Moje dcera se doma učí anglicky. Sama a bez donucovacích prostředků. Prostě ji to baví. Tráví s angličtinou i několik hodin denně. Pilně listuje slovníkem a stále si cosi ťuká na počítači. Občas se mě zeptá na nějaké slovíčko nebo frázi a zase jde zpátky k své rozdělané práci… Co za tím vězí? Lámala jsem si hlavu. Chápala bych, kdyby měli pohledného angličtináře, ale je to ženská. Tak snad bilfuje, aby mohla napsat dopis nějakému svému hudebnímu idolovi? Taky špatně! Jsou za tím kouzla a čáry…
Správně – moje dítě propadlo vášni zvané Harry Potter. Nejenže všechny dosud vyšlé knížky přečetla už několikrát za sebou. Nejen že střihá metr do chvíle, kdy bude u nás uveden film. Ona si pravidelně pročítá internetové stránky věnované Harrymu, a to nejen v češtině, ale taky v angličtině. Navíc si stahuje z netu články a rozhovory s hlavními představiteli filmu Harry Potter a kámen mudrců, které si pak překládá. Slovo za slovem. Větu za větou. A docela jí to jde…
Takže začínám svůj vztah k potterománii přehodnocovat. Protože ať už je to jakákoliv komerce a globální šílenství, dokáže nenápadnou formou přitáhnout děti k jazyku, který je pro Harryho mateřský. A to není tak špatné, řekla bych… Když si vzpomenu, že já si mohla ve dvanácti tak leda překládat texty Ally Pugačevy, docela těm dnešním dětem závidím. A taky jim to hodně přeju. Protože když vládnete nějakým světovým jazykem, můžete se na svět dívat z různých perspektiv, líp mu rozumět a líp ho znát. A to je něco, co vám nikdo nevezme…
Reklama