Moje sestra se v devatenácti letech vdávala z lásky. Z jejího manžela se brzy vyklubal agresivní nemakačenko, takže se asi za pět let rozvedli. Sestra pak žila dlouho sama, měla jen všelijaké povrchní známosti, ale nechtěla se vázat. Z manželství jí zůstala dcera, o kterou otec nejevil sebemenší zájem, natož aby přispíval finančně. Sestra se jako samoživitelka protloukala, jak to šlo, ale postupem času si docela zvykla na život, kdy si může o všem rozhodovat sama a nemusí být na nikom závislá. Ještě dodám, že je to velmi krásná žena. Teď je jí skoro 40, ale vypadá tak na 33 a muži po ní šílí. Její dcera už je vdaná a žije s manželem v USA. Teď se ale moje sestra rozhodla skoncovat se svojí nezávislostí. Seznámila se na dovolené s mužem, který je nesmírně bohatý a který se do ní zamiloval. Je to cizinec a chce si moji sestru vzít za ženu. Chce, aby s ním odjela do Švédska, kde on žije a kde má i svůj dům. Pochopitelně má ještě domy v jiných částech Evropy (ve Francii, v Itálii a v Portugalsku) a nějaké ty jachty. Ve Švédsku je ale doma a chce, aby tam moje sestra byla domácí paní. Když jsem se jí ptala, jestli si ho vezme, řekla mi, že ano, ale že nesnáší sever, že je tam zima a tma a že neví, jak to tam vydrží. Oponovala jsem jí (asi dost naivně), že když ho miluje, tak jí s ním bude dobře třeba na severním pólu, ale ona mě překvapila svou odpovědí: Prý ho nemiluje, jen ví, že se o ni skvěle postará. A že doufá, že zamilovanost se dostaví později, až budou spolu…
Musím říct, že mi to trochu vyrazilo dech. Nevím, jestli bych dokázala říct „ano“ člověku, ke kterému bych nic necítila. Není to začátek života ve lži? Jsem z toho dost zmatená. Přeju sestře to nejlepší a vím, že se s ním bude mít jako královna, ale bude šťastná?
Markéta
Reklama
Nový komentář
Komentáře
Jestli bude šťastná nevím, ale ty se s tím nervuješ úplně zbytečně. Sestra si poradit stejně nenechá a bude dělat, co chce.
Sestra už asi chudé romantice odrostla.
Markéto,Tvá sestra je ve věku kdy lidé se začínají řídit rozumem.Po její první zkušenosti se jí nedivím.Asi bych jednala stejně.Když může láska přejít v nenávist,proč by tomu nemohlo být naopak?I když s láskou je to bolestnější.Někdo kdysi řekl,kdo musí být štastný?JÁ!A když tomu tak bude,budou šťastní i lidé kolem mne.
Z těch příspěvků vyznívá, že jsme každá jiná……
Mne by dřív ani nenapadlo, že bych mohla uvažovat se provdat za muže, do kterého bych nebyla zamilovaná.
A dnes na prahu čtyřicítky, bych ráda potkala muže, který by mi byl přítelem a oporou, jehož doteky mi nejsou nepříjemné a která by se o mne postaral, než abych čekala na lásku, která kácí stěny bytu, žhaví tělo do běla při každém dotyku. Tohle jsem zažila téměř při každém vztahu a dnes už vím, že málokdy se zamilovanost přetvoří v lásku o kterou se můžeš opřít.
Tvá sestra určitě zváží, jestli je ten sever tak nepřekonatelný a pokud si ho chce vzít, tak je tu možnost kompromisu. Ale pokud její partner chce mít společné doma jen tam , tak ať se nad tím ještě zamyslí. Někdy se z manželství nedostaneš tak lehce, jako ses do něj dostala.
haha, to mi pripomelo jeden vtip nebo citat:
Vite, co je pro zenu hrozne?
Kdyz se vda z lasky a pak zjisti, ze milovany nema penize.
Chápu to tak, že ženská, když je sama, po nějaké době touží být trošku rozmazlovaná, milovaná a chce, aby se někdo o všechno staral, tedy i o ni. A když se někdo takový najde, není jí protivný, má peníze, je hodný a má ji rád, a ona není zamilovaná do jiného, proč by nemohla konečně "vypnout", a zakotvit v manželství...
Jinak - zamilovanost a láska je něco jiného. Láska je cit, který je trvanlivější a kamarádství do tohoto citu nemá daleko.
Divím se, že zrovna chlapi mají takové ujeté názory. Jirka a Max mi připadají jako pěkní přitroublíci s trošku omezenou zásobou a rozhledem. On si každý pod pojmem láska představuje něco jiného. Markétina sestra k tomu muži cítí jistě náklonnost a sympatie, když se za něj chce provdat. A jestli je to milý, zodpovědný a spolehlivý člověk, tak nevidím jedinou překážku, proč by ten vztah nemohl vydržet a dokonce přerůst v láskyplný vztah. Ty vztahy z výbuchu citu jsou také plné výbuchů výčitek a výbuchů pláče.
Poznala jsem to na vlastní kůži. Měla jsem vztah s mužem v jehož blízkosti jsem tála jak sníh a byla nažhavená jak kamínka, když se mně dotkl. Ale jinak to byl tupec, hulvát a omezenec a hádali jsme se minimálně 2x denně.
Takže teď mám druha, který byl napřed můj přítel, později se z něj stal můj nelepší přítel a po delší době jsem zjistila, že je i nejpozornější milenec. A zamilovala jsem se do něj hlavně proto, že je zodpovědný a mohu si jej vážit. A miloval mě první on. Já jsem jen pomalu zvažovala a rozhodovala se jestli, kromě toho že je hezký a inteligentní, jestli je vhodný pro déle trvající vztah, když se nerozpouštím pod jeho dotekem.
JE TO TEN PRAVÝ !!!
Takže láska s rozumem není vůbec špatná.
tezko ricta zda rozum preroste v lasku..
nekdy ano nekdy ne..ale to i laska na oprvni pohled nemusi byt stala...
nicmene zkusit se ma vse ...
a jake si to udela takovy to ma..
drzim palce at ji to vyjde a laska se dostavi..
Ahoj Marketo
,
), ze kdyz je na ni nekdo hodny, tak vi, ze se do toho cloveka zamiluje (pokud nema nekde nejakeho jineho, ktereho uz miluje 
)... Takze to asi bude pripad od pripadu, a treba to Tve sestre vyjde, kdyz ji to tenkrat s laskou nevyslo, tak treba s rozumem ano. Ale nezavidim ji, kdyby se nezamilovala. Se sebezlatejsim clovekem kdyby byla, bez lasky ji (a casem asi i jemu) v tom souziti bude neco chybet 
Preju ji hodne stesti a Tobe stastnou sestru 
ja sama bych se do neceho takoveho jako Tvoje sestra asi nehrnula, nemam na to, ale moje hodne dobra kamaradka sama o sobe rika (a uz je to i vyzkousene, se svym pritelem taky takhle zacinala a uz jim to klape vic nez ctyri roky