
Já vím jsou to stejně všechno jen hospodské řeči. Ale stejně mě tahle debata přiměla k tomu, abych začala koumat nad tím, jak to tedy ti chlapi mají. Je to tak, že stejně jako se lidově dělí na „horňáky“ a „dolňáky“, dělí se i na „blondýňáky“ a „bruneťáky“? Mají v hlavě (nebo někde jinde) uložen mustr ideální ženy, kterou po celý život hledají. Vybírají si partnerku podle vzhledu, nebo je tam důležité něco jiného (feromony, sex-appeal, zvuk hlasu… nebo co já vím?). Nebo jsou prostě jen realisti a proto volí partnerku pro život podle toho, zda je ochotná s nimi být, snášet jejich nálady, zda umí dobře vařit a starat se o příbytek (nezávisle např. na barvě vlasů), a svoje toužení, fantazie (a někdy třeba i úlety) pak směřují k ženě, která prostě jen vypadá, jak má?
Zdá se, že tenhle pes zůstane navždycky zakopán. A možná je to tak dobře. Protože i vy jste možná ještě před pár lety lepila na zdi svého dívčího pokoje plakáty Michaela Jacksona, Roberta Redforda nebo Bruce Willise, zatímco na radnici jste si vzala připlešlého Pepu Smolíka, který sice neumí tančit a nemá skoro žádné svaly, ale je hodný, trpělivý, pozorný, vydrží všechny vaše nálady a má vás rád. :-)
Nový komentář
Komentáře
Z toho vyplývá, že každý nejvíc chce, co nemá.
slunečnice: Kouzlo osobnosti musí být
Ono neco pravdy bude na tom, ze na vzhledu nezalezi (nebo ne az tak moc) neco pravdy. Co je mi po nejakym krasaveckovi, kdyz ho budu mit doma kazdy den, nemocneho, protivneho, tak uz si te krasy nebudu vsimat tak moc, jako toho, ze me umi pohladit, potesit, rozesmat,... a ja jeho taky

...já jsem taky na takový ty jižní typy, ale vysoký, atletický a nakonec jednoho takovýho mám i doma, ale zkušenost mi říká, že si člověk nevybere. Všude je něco....