Ano, i já jsem se rozhodla řešit své problematické manželství tím, že jsem si našla milence. Vlastně jsem si ho ani nehledala. Známe se už od školy a čas od času jsme se viděli po celých uplynulých dvacet let. Můj kamarád žije na rozdíl ode mne sám, nikdy se neoženil. Poslední dobou se vídáme víc a myslím, že k sobě oba cítíme silnou přitažlivost. Chodíme spolu plavat a několikrát jsme se pak zastavili na večeři a Michal mě i pozval k sobě. Líbali jsme se a tak, ale když jsem myslela, že něco bude, odtáhl se ode mne a řekl, že to nejde. Že je věřící a že nemůže spát se ženou někoho jiného. Prý by si to před Bohem nezodpověděl. Já vím, třeba mě odsoudíte, že nevěra je špatná a že bych měla být ráda, že aspoň jeden z nás má rozum. Ale nebyla bych první ani poslední. Kromě toho to nejsem já, kdo v našem manželství začal zahýbat.

Zkrátka jsem teď v patové situaci, kdy vím, že po sobě oba s Michalem toužíme, ale nevěra v tom pravém slova smyslu to není a asi nebude. Možná je to tak lepší a pak bych si to vyčítala, ale pořád se nemůžu smířit s tím, že to je neměnné. Mám milence, ale náš vztah je vlastně jen platonický. Je to vůbec nevěra, když jsme spolu nic neměli? Je nevěra, když chcete spát s někým jiným, než kdo je váš zákonitý manžel, a myslíte na to každý den?

Petra
Reklama