Tak jsem zase strčila nos tam, kam jsem neměla. Takovej už je celej můj život, ale teď to vážně zavání průšvihem! Mám několik měsíců v práci přístup na internet a propadla jsem vášni zvané chatování. S jedním klukem jsem si docela porozuměla, píšeme si i e-maily a esemesky. Je milý a vtipný a… chtěl by se sejít. Jenže ono to nemá háček jeden, ono to má těch háčků víc: za a) jsem vdaná, a to prosím už 18 let a mám dvě dospívající dcery, za b) řekla jsem o sobě lidem na netu, že mi je 31, i když mi je o deset let víc.
Ten kluk, se kterým si píšu, má 33 a je svobodný. Aspoň to o sobě říká :o) Jenže to já nakonec taky… Pořád mě ukecává, že se sejdem, ale já nevím. Nevím, jestli se vůbec chci s ním scházet. Nevím, jak bych taky v případě setkání předstírala, že jsem třicítka. Já vím, že o nic nejde, že s ním třeba můžu zajít na kafe, pokecat a nijak tím nepošramotit svou manželskou čest. Ale prostě mě to deptá. Na jednu stranu jsem začala chodit na internet kecat s lidma, abych se pobavila a trochu si zpestřila život, ale od začátku jsem si říkala, že se určitě s nikým scházet nebudu. Ale teď jsem zvědavá a pořád musím myslet na to, jak ten kluk asi vypadá v reálu (na fotce jsem ho už samosebou viděla). No, prostě na starý kolena blbnu :o)
Co myslíte, mám se sejít a riskovat, že se ztrapním? Na svůj věk sice nevypadám nejhůř, ale třicet by mi fakt nikdo nehádal…

Nikita001
Reklama