Stala se mi hrozná věc, ještě teď se z toho nemůžu vzpamatovat. Přítel, se kterým chodím už skoro dva roky, mi řekl ať jdu na potrat, že se na dítě ještě necítí. Já vím, vy si řeknete, že jsem blbá, že jsem se nechala otěhotnět. Ale ono to bylo složitější. Dřív jsem brala prášky, to bylo v pohodě. Pak ale přišly problémy s játry a já musela tabletky vysadit. Doktorka mi řekla, ať zatím používáme kondom a pak se uvidí. Jenže můj přítel kondom nesnáší a párkrát mě přemluvil, že to bude bez. Že si dá pozor a o co prý jde. Jenže teď jsem těhotná a myslela jsem si, že se k tomu postaví jako chlap. Je o čtyři roky starší, má dobrou práci, chodíme spolu na vážno a žijeme spolu už od ledna. Rodinu ani svatbu jsme zatím sice neplánovali, ale tak nějak jsem počítala s tím, že kdyby něco, že se vezmem a bude. Teď jsem ale na dně a řeším, co udělat. Vlastně jsem se už rozhodla. Na interrupci půjdu. Jsem jenom šíleně zklamaná z toho, že člověk, na kterého jsem spoléhala, je takový sobec. Nemá cenu, abych za takových okolností přivedla na svět dítě, které jeho otec odmítá ještě před tím, než se narodilo.
Jsem ráda, že existují tyto stránky pro ženy, protože tady vždycky najdu zajímavé příběhy ze života a hodně jsem se už tady dočetla o vztazích mezi muži a ženami. A že se tu můžu vybrečet… Díky, že jste.

J. N.