
Moje kamarádka Světlana je taky zamilovaná. Taky se kvůli svému chlapovi dost napláče. Ne, není ženatý, ani jí nezahýbá, ani jí netluče… Je prostě chronicky nespolehlivý. Když slíbí, že spolu pojedou na víkend a Světlana se na společné chvilky moc těší a odmítne pozvání kamarádky na zabijačku a pozvání maminky na domácí svíčkovou, on jí v pátek odpoledne zavolá a řekne jí, ať se nezlobí, ale že mu do toho něco vlezlo. Že pojedou jindy. Když slíbí, že ji odveze s nemocným psem na veterinu, ráno suše oznámí, že to nestíhá a ať si vezme taxíka. Když mají výročí seznámení (1 rok), nejen že na to dočista zapomene, ale ještě dorazí domů ve tři ráno totálně pod obraz, protože kamarád měl trable s láskou, tak se na to museli napít….
Moje kamarádka Brigita je taky zamilovaná. Že by konečně jedna šťastná? Její přítel je krásný chlap, vysoký, atletické postavy, roztomilý společník a má doktorský titul. Je něžný a laskavý. A miluje své rodiče. Hlavně maminku. Maminka je totiž skvělá. Nikdo nedovede tak dokonale vyžehlit jeho košile jako maminka. Ale Brigita se snaží. Nikdo nedovede uvařit tak vynikající koprovku jako maminka. Brigita šílí, nakupuje kuchařky, vyptává se kamarádek na postup… Nikdo není tak chápavý a hodný, jako maminka, když se proti němu celý svět spikne. Brigita je fajn holka, ale maminka je holt maminka…
Moje kamarádka Růžena je… zamilovaná. Už tři roky ho miluje a tráví s ním tolik času, kolik jen může. Chodí s ním do kina, do hospůdky, na plovárnu, jezdí na lyže… Ale taky s nima jezdí Karel, Luděk, Petra, Hanka… Prostě celá parta. Růžena totiž miluje platonicky. Už tisíckrát to vypadalo, že on se „chytá“. Třeba ji hodil domů autem, když skončilo kino. Nebo se s ní byl projít na horách, když se ostatní poflakovali v chatě. Usmívá se a říká jí „Růženko, kočičko..“ Ale to je tak všechno. Růženka šílí. Mění účesy, hubne, nosí minisukně a výstřihy, sedá si zásadně poblíž svého idola. Ale nic. Růženka pláče po nocích sama. Ale nikoho jiného nechce, doufá, že on je jen tak nesmělý a že ho určitě už brzo „užene“…
A co vy? Taky některá z vás miluje toho nesprávného?
Nový komentář
Komentáře
Milá koalo, pragmatismus pramení z opravdu mnoha probdělých nocí, zklamání, virtuálních vražd, sebevražd, reálné touze po zmlácení někdy provedené v praxi a věk 34 let dnes už se dvěma dětma na krku :-). Myslím, že je hodně věcí o toleranci a kompromisu a hranici, kam už nejde zajít. Ježiš, to jsem zase moudrá

, to jsem se tu vymoudřila , cha cha.
Naprosto souhlasím s Klárou...
Holky, taky někdy můžete naletět chlapovi, který má všechny popsané vlastnosti najednou!

Mirek,ale to je prave to krasne,ze je to take ťaźke pre ženu aj pre muža.Veď sme ľudia.Nie.


Klarko takovych muzu IN je pramalo..clovek ale musi hledat a nevzdavat se.
Taky se připojím.Klárko-tebe bych chtěla mít doma,myslím,že bys mi můj nynější vztah rychle rozmluvila.
Víš asi jsem to načla v auditku.Nevím,zda jsi to postřehla,ale poslední dobou uvažuji o věcech zcela jinak než předtím.Třeba:mám pocit,že přítel si mě vůbec neváží za nic,co pro něj dělám (alespoň mám ten dojem),diktuje mi jaký mám mít vlasy,že si je nemám stříhat,říká,že bych měla cvičit zadek,že nemám jíst po 5 večer.Atd.Sakra,myslím,že mám problém a vystačilo by to na samostatnej článek.Bé..
?Po 2,5 letech jsme se s křikem rozešli.Pravda po nějaké době jsme se zas skamarádili a když něco potřebuji (on je právník),tak vím,že radu u něj vždy najdu.
Brigitě bych poradila-ruce pryč o maminčinýho mazánka.Jednoho jsem měla doma a víckrát takovýho nechce.Věřte nebo ne,chovala jsem se přesně jako Brigita,vařila,pekla,žehlila košile,kupovala kuchařky,vyptávala se všech,jak se co vaří a jak myslíte,že jsem dopadla
Myslim, ze kazdy obcas slapne vedle...taky jsem milovala zenace a stalo me to veskerou moralni silu to utnout....myslim, ze je treba postavit se pravde celem a neutesovat se myslenkama...on se rozvede, on se polepsi v tomhle nebo tamtom....ja myslim, ze lidi se sobe mozna trosku muzou prizpusobit, ale to GRO...proste ten zaklad musi sedet na 100%...s tim proste nejde nic delat...takze bud toho druheho prijmete takoveho jaky je nebo pryc od nej...myslim, ze dlouhe souziti obecne (nerikam vzdycky) vztahy spis kazi (vsak vsichni zname "spokojene" manzele po 30 letech, co by se nejradsi zavrazdili
), takze kdyz je to spatny na zacatku, tak nechci videt, jaky to bude na konci 
Já naopak s Klárou vřele souhlasím, je pravda, že to napsala tak trošku pragmaticky, ale oprášit, to přece znamená ůobčas si vzpomenout na někoho, kdo o mě míval zájem", mít jich několik v zásobě znamená "když se na mě ten můj vybodne, tak mám s kým jít na večeři" a pohybovat se na více frontách přece neznamená, že se chováme jako prostitutky, ale je to jenom o tom, že není dobré, když si člověk není úplně jistý, vátaz se jen na jednoho partnera, který může zklamat. Sama jsem vdaná za toho asi ne úplně ideálního a můžu říct, že bych před deseti lety byla ráda, kdybych se na věc uměla tak pragmaticky jako Klára.
Milý Mirku, mám dobrý vztah již několik let a snažím se nedělat nic, co by ho mohlo narušit. Ale po rozvodu se svým manželem, který byl rozhodně nesprávným mužem a to jsem věděla od začátku, jen jsem nebyla schopná si ho nevzít, jsem měla období, kdy jsem zažívala setkání s muži, kteří byli dost k ničemu. Tak proto jsem napsala takovou reakci. Vím, že muži zasluhují úctu. Zvláště ti, co si nehrají na bolestíny, nedrří se maminčiny sukně, nemají tucet milenek, nemají svou partnerku za služku a noční samozřejmou dávačku, mají přirozenou autoritu, chlapi co něco dokážou, jen o tom nemluví a přesto jim nevadí jít s dítětem na písek.... bylo by toho mnoho. Vím že takového najít je někdy dřina.
Velmi mila tema.A skutočna.Časom moźno napišem viac.



:-))))), mě takový nanicovatý vztahy vždycky hrozně vysilovaly. Nejhorší je, když člověk procitne a zjistí, jaká to byla ztráta času. Navíc, když je to několik let. A proto, radím, když to neni úplně jistý, je lepší mít několik dalších potencionálních v zásobě a občas je oprášit a pohybovat se na více frontách. Nejhorší je ale vztah s ženáčem, protže procento těch, co pustí manželku a nějakou tu droboť je velmi mizivá.

Jéé, to já vyzkoušela všechno a navrch ještě jednoho agresivního...a stejně vždycky do nějakého maléru vlítnu znova.. Holt se člověk musí oklepat, poučit a začít zase znova. A Kyti, ty si nestěžuj, ten princ se ještě najde, věř mi to, jsem bosorka!
no,nic neni idealni, jsem na tom podobne jako Hedvika..
a mozna je to lepsi, nez milovat a nebyt milovana...ten cit lasky vrele a teplo v krajine srdecni stoji za to..
Nektere si takovy vztah chvali..jezdi na vylety, on je zahrnuje laskou a darky a to negativni si vybije doma..
Me vsichni miluji a nikdo me nechce..:-)