Moje kamarádka Hedvika je zamilovaná. Trápí se z nešťastné lásky jako by jí bylo 17, a to jí už dávno bylo třicet… Proč z nešťastné lásky? Zdá se, že miluje toho nesprávného. Kromě toho, že je milý, vtipný, inteligentní a má velmi dobrou práci, má jednu nezanedbatelnou „vadu“. Je ženatý. A kromě manželky má doma ještě nějakou tu droboť. Odhlédneme-li od morálního aspektu celé kauzy, pak ještě zbývá ta emocionální stránka. Hedvika netouží někomu rozbíjet manželství, nechce „se tahat“ s ženatým mužem. Jejím snem je vdát se za muže, kterého miluje a mít s ním děti. Proč se tedy zamilovala do NĚJ, když teď večer co večer pláče, že nepatří do „jeho“ světa a že ho nikdy nebude mít sama pro sebe? Nenadávejte jí, že je hloupá a že má co chtěla. Může se to stát každé z vás… Láska bývá hodně slepá.
Moje kamarádka Světlana je taky zamilovaná. Taky se kvůli svému chlapovi dost napláče. Ne, není ženatý, ani jí nezahýbá, ani jí netluče… Je prostě chronicky nespolehlivý. Když slíbí, že spolu pojedou na víkend a Světlana se na společné chvilky moc těší a odmítne pozvání kamarádky na zabijačku a pozvání maminky na domácí svíčkovou, on jí v pátek odpoledne zavolá a řekne jí, ať se nezlobí, ale že mu do toho něco vlezlo. Že pojedou jindy. Když slíbí, že ji odveze s nemocným psem na veterinu, ráno suše oznámí, že to nestíhá a ať si vezme taxíka. Když mají výročí seznámení (1 rok), nejen že na to dočista zapomene, ale ještě dorazí domů ve tři ráno totálně pod obraz, protože kamarád měl trable s láskou, tak se na to museli napít….
Moje kamarádka Brigita je taky zamilovaná. Že by konečně jedna šťastná? Její přítel je krásný chlap, vysoký, atletické postavy, roztomilý společník a má doktorský titul. Je něžný a laskavý. A miluje své rodiče. Hlavně maminku. Maminka je totiž skvělá. Nikdo nedovede tak dokonale vyžehlit jeho košile jako maminka. Ale Brigita se snaží. Nikdo nedovede uvařit tak vynikající koprovku jako maminka. Brigita šílí, nakupuje kuchařky, vyptává se kamarádek na postup… Nikdo není tak chápavý a hodný, jako maminka, když se proti němu celý svět spikne. Brigita je fajn holka, ale maminka je holt maminka…
Moje kamarádka Růžena je… zamilovaná. Už tři roky ho miluje a tráví s ním tolik času, kolik jen může. Chodí s ním do kina, do hospůdky, na plovárnu, jezdí na lyže… Ale taky s nima jezdí Karel, Luděk, Petra, Hanka… Prostě celá parta. Růžena totiž miluje platonicky. Už tisíckrát to vypadalo, že on se „chytá“. Třeba ji hodil domů autem, když skončilo kino. Nebo se s ní byl projít na horách, když se ostatní poflakovali v chatě. Usmívá se a říká jí „Růženko, kočičko..“ Ale to je tak všechno. Růženka šílí. Mění účesy, hubne, nosí minisukně a výstřihy, sedá si zásadně poblíž svého idola. Ale nic. Růženka pláče po nocích sama. Ale nikoho jiného nechce, doufá, že on je jen tak nesmělý a že ho určitě už brzo „užene“…

A co vy? Taky některá z vás miluje toho nesprávného?
TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY