Ráda bych slyšela názory a zkušenosti ostatních čtenářek na můj problém s matkou. Vlastně spíš bych měla říct s babičkou mého dítěte. Už od osmnácti bydlím sama a vždycky jsem byla dost samostatná, moje vztahy s rodiči byly a jsou docela v pohodě, ale nevidím se s nimi často. Od té doby, co jsem se vdala a založila svojí rodinu, vídáme se asi ještě méně. I když naši bydlí ve městě, které je dvacet kilometrů od nás. Druhá babička s dědečkem bydlí na druhém konci republiky, tak s těmi se vidíme ještě řídčeji. Ale zpátky k našim. Chápu, že už je to dlouho, co jsem byla malá a máma se o mě starala, přesto si myslím, že jako babička nějak moc nefunguje. Když k ní přijedeme na návštěvu, sice si s malým pohraje a pomazlí, ale aby si ho třeba vzala na půl dne, nedejbože přes noc, to ne. Takže to dopadá tak, že už jsem skoro dva roky nikde nebyla večer s manželem, protože vždycky jeden z nás doma „hlídá“. Svěřit mimino cizím lidem jsem se nějak nedokázala odhodlat, takže na nějaké kino nebo posezení u vínka s mužem prostě můžu leda zapomenout.
Nedávno jsme slavili s manželem výročí svatby a říkali jsme si, že by bylo fajn si někam vyjít, na večeři, zatancovat a tak. Jako zamlada :-) Tak jsem zkusmo zavolala matce, jestli by třeba nepřijela a nezůstala u nás přes noc. Že kluka nakrmím a vykoupu, takže bude určitě celou noc spát. A víte co mi máma řekla? Že kvůli tomu, abych chodila někde po hospodách, jezdit rozhodně nebude. Bylo mi to hrozně líto a hned jsem to volala manželovi. Ale on mi řekl, ať se na to vykašlu a že si to oslavíme doma. A příště ať se radši zkusím zeptat nějaké kamarádky. Že už je kluk velký, tak to nebude problém.
Jsem z toho docela smutná, protože hodně maminek, se kterými jsem se bavila na pískovišti, mi vyprávělo, jak jejich matky ochotně dětičky hlídají a třeba i na celý víkend si ho vezmou, ať si mladí někam vyrazí. Myslíte si, že má cenu ještě na mámu nějak tlačit, nebo to prostě nechat tak a shánět si hlídání jinak?

Tonnicka
Reklama