Když jsem byla ještě hodně mladá a hloupá, bylo mi tenkrát osmnáct, nechtěně jsem přišla do jiného stavu. Přestože mě rodiče přemlouvali, abych se vdala, vzepřela jsem se a nezodpovědného kluka, otce mého dítěte, jsem poslala do háje a porodila za svobodna krásnou holčičku. Hned po jejím narození dostal můj táta infarkt a od té doby je na tom zdravotně dost špatně. Moje matka mi to strašně vyčetla, že je to jen a jen moje vina, že máme strašnou ostudu kvůli dítěti a že táta se složil jen z toho.
Dneska jsem o něco starší, dceři je pět let, ale zdá se mi, že nejsem o nic chytřejší. Chodím už rok s prima klukem, plánujeme společnou budoucnost, ALE! Ale stala se hrozná věc. Když pro mě jednou na začátku našeho vztahu přišel domů, otevřela jsem mu s dcerkou v náručí a moje matka, než jsem stačila cokoli říct, mi dítě vzala a řekla, že je to dítě mojí sestry, které hlídáme. Tak strašně mě to zaskočilo, že jsem neřekla nic, abych uvedla věc na pravou míru a pak už jsem to nedokázala.
Matce jsem vynadala, že mě uvedla do hloupé situace, ale ona si stála na svém, že udělala pro mě to nejlepší, že by mě nový partner kvůli dítěti opustil a táta už by to nepřežil a že se všechno nějak urovná.
Jenomže já už rok žiju ve stresu a nevím, JAK to urovnat. Když jsem neřekla pravdu hned, teď nevím, jak do toho. Jak vysvětlit, že skoro celou dobu našeho krásného vztahu svému klukovi tak lžu. Myslím, že by mě kvůli dítěti určitě neopustil, ale bojím se, že mě opustí kvůli roku prožitému ve lži a podvodu. Přemýšlím o rozchodu, přestože ho mám opravdu ráda, ale myslím, že mu pravdu po tak dlouhé době prostě nedokážu říct.

P. K.
Myslíte si, že takováhle situace jde řešit jinak než rozchodem? Pochopí chlap to, že ho partnerka celou dobu vztahu takhle vodí za nos? Napište nám své názory.