Někdo dokáže ze svatby utéct doslova od oltáře, ale já myslím, že by si to měl už kvůli rodině a lidem okolo každý pořádně rozvážit předem. Já jsem teď přesně ve fázi rozvažování předem a musím říct, že to vůbec není lehké.
Je mi třicet tři let, jsem poměrně úspěšná v zaměstnání, vydělávám spoustu peněz a mám přítele, se kterým plánujeme společnou budoucnost. Jemu je o sedm let víc než mě a náš vztah shledává kvalitním a dobrým.
Já mám na to ale docela jiný názor. Žijeme spolu už pět let a za tu dobu jsem stačila zjistit, že to vlastně pro mě příliš ideální partner není. Je právník, velmi zaměstnaný a já jsem skoro pořád sama. Finančně mě zajišťuje a určitě by byl štědrý i k našemu budoucímu miminku, ale už teď vím, že bych vlastně měla dítě sama. Ještě k tomu je jedináček, od maminky pěkně rozmazlený, a já mu ve spoustě věcí vyhovovala, takže bych vlastně měla na péči ještě jedno velké dítě. A musím říct, že náš vzájemný vztah už není žádná velká láska, spíš zvyk a vzájemný spoleh.
A tak moc přemýšlím o tom, že bych se s partnerem rozešla. Nic tomu nebrání, mám svůj byt i práci. Ale mám strach. Ne že už nenajdu dalšího muže, jsem si jistá, že sama nezůstanu. Ale jde o to, že biologické hodiny nemilosrdně odtikávají můj věk a já se obávám, že než si najdu jiného partnera, než se s ním dostatečně sblížím, než si budu jistá, že je to ten pravý otec mého dítěte, tak už může být na miminko pozdě. Určitě nejsem v této situaci sama, o single ženách i mužích se teď často hovoří i píše, ale já nechci být single. Chci mít rodinu a spokojený život.

Barbora

Myslíte si, že už je ve třiatřiceti pozdě začít hledat otce pro budoucí miminko? Měla by Barbora zůstat ve vztahu se svým partnerem, protože to při ni znamená jistotu, nebo by měla hledat dál? Napište nám své názory!
TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY