Naše společné výlety se zúžily na výlety do hospody za jeho kamarády, kde mě to opravdu nebavilo. Ale co má dělat člověk, který nemá žádného koníčka a nesportuje? Představila jsem si společnou budoucnost asi tak, že on bude stále v trapu - v práci nebo v hospodě a já sama - a nejlépe s dětma, aby neměl starost, kde jsem.
V posledním roce našeho společného života jsem už neměla trpělivost stále čekat doma a zařizovat něco jen pro sebe. Tak jsem se rozhodla zabavit se sama. Přestala jsem být na něm závislá. Měla jsem své koníčky apod. To se samozřejmě mému nastávajícímu nelíbilo a začal žárlit. Naše roztržky jsem ale začínala já, prostě jsem chtěla, aby se něco změnilo, aby byl více se mnou. Říkala jsem si, že po svatbě to bude ještě horší...
Konec byl opravdu rychlý, po dlouho připravované debatě jsem mu řekla jestli by nechtěl svatbu odložit. A jeho odpověď byla: "Buď si mě vezmeš, nebo se odstěhuj!" Nic dalšího jsem už neposlouchala...
Musím říct, že bych k tomu nikdy nenašla odvahu, nebýt mého - v tu dobu ještě – kamaráda. Prostě jsem se odstěhovala. Obrovsky se mi ulevilo od vztahu, kde byly veliké názorové neshody, ale samozřejmě mě trápí výčitky svědomí. Každý si řekne: "Mrcha, utekla mu před svatbou… určitě to bylo nahrané kvůli jinému…" A dodatek vidím asi tak: „Co si mohla více přát? Bohatého manžela, krásný byt… Vždyť by pro ni udělal vše, co si přála.“ Rozchod nebyl nahraný, ale přiznám se, že v té době jsem už myslela trochu na někoho jiného. Bylo to nefér?
Kotě
Nový komentář
Komentáře
Dájka — #16 presne
Kotě v tvém případě platí na 100%,že kdo uteče,vyhraje.Vyhrálas.Škoda že jsem před 25 lety neměla tvoji odvahu.
Udělalas nejlepší, cos udělat mohla. Daleko rozumnější je sebrat odvahu před svatbou než se za pár let se dvěma dětma rozvádět!!!!!
dobre jsi udelala, ze jsi utekla