Reaguji na článek o tom, jestli muži vodí svoji přítelkyni mezi své přátele. Přečetla jsem si názory čtenářek, že někde to klape bezproblémově, jinde bylo nutno naučit se partnerova nejlepšího kamaráda tolerovat. U mě tomu bylo spíš podle toho prvního vzoru. Nejlepší kamarád mého přítele se brzy stal také jedním z mých nejlepších kamarádů. Nějak jsem si sedli a někdy jsme i mého přítele až vytáčeli tím, jak skvěle si rozumíme, aniž bychom si vůbec museli něco říct. Prostě jsme naladěni na stejnou vlnu a máme stejný druh humoru. Přitom je to ale jen na kamarádské bázi, nikdy mezi námi nešlo o nějaké erotické napětí nebo tak.
Ideální situace, řeklo by se. Jenže co se nestalo? Rozešli jsme se s mým přítelem a já teď řeším dilema, co s kamarádem. Na jednu stranu mi přijde logické přerušit kontakty i s ním, když je to přece nejlepší přítel mého bývalého. Na druhou stranu nechci přijít o kamaráda, se kterým je mi opravdu fajn a nejednou mi i pomohl radou nebo skutkem. Vážně se v tom dost plácám a nevím, co dělat. Byla jsem zvyklá si s ním povídat i o hodně osobních věcech, brala jsem ho trochu jako bráchu. Ale teď, přece za ním nepůjdu a nebudu mu vykládat o svých případných nových láskách, když je to přece kámoš mého ex-přítele? :-o Bylo by mi to hloupé. Od té doby, co jsme se rozešli, jsem se s tímhle kamarádem vlastně neviděla (je to už přes měsíc) a pořád váhám, co bych řekla nebo udělala, kdyby se ozval. Nevím, třeba řeší podobné dilema.

ConnieJ