Milá redakce, právě řeším dost složitý problém a tak mne napadlo, že se díky vám zeptám jiných čtenářek, jak by si v takové situaci poradily. Možná to některé znají i na vlastní kůži. Před několika lety jsem se rozvedla a od té doby žiju sama s dcerou. Teď je jí třináct let a dost s ní „mlátí“ puberta. Problém je v tom, že už půl roku se vídám s mužem, o kterém moje dcera sice ví, že existuje, ale ještě se s ním nesetkala.
Ráda bych, aby do mého (našeho) života patřil o trochu víc, ale mám strach z jejich prvního setkání. Co když si nesednou? U něj strach nemám, je to pohodář a děti má rád, navíc si často o dceři povídáme. Ale bojím, se jak zareaguje ona. Vím, že to asi bude v pohodě, ale děsím se toho, že třeba bude dělat pózy a zablokuje se vůči němu jako vůči vetřelci. Když to takhle napíšu, přijde mi to docela hloupé, takhle to řešit, ale nemůžu si pomoct, fakt se toho bojím.

H. J.