Minulý týden jsem pochopila jednu další životní pravdu, ale k tomuto poznání jsem se dostala až prostřednictvím bolestné zkušenosti. Chci ale začít trochu zeširoka, protože tenhle můj problém není jen věcí dneška. Nikdy jsem neměla nouzi o muže, kteří by se mnou chtěli něco mít. Ale protože jsem asi před deseti lety zažila hodně ošklivé zklamání, snažila jsem se od té doby nepouštět si nikoho moc k tělu. Bylo to dáno strachem, že to zase dopadne zle a já budu zase trpět. Výsledkem bylo několik dost povrchních známostí, víceméně kvůli sexu. Pořád jsem bydlela a bydlím sama a pustit si do života nějakého chlapa mě ani nenapadlo.
Až do ledna roku 2001. Setkali jsme se nejdřív pracovně, pak jsme se párkrát viděli a nakonec z toho začínal být vztah. Věrna svému předsevzetí jsem snažně odolávala citu, který se ve mně probouzel, ale nakonec jsem to nějak nezvládla. Můj nový přítel není ničím extra zvláštní, to už jsem chodila s většími střihouny, ale má v sobě něco, čím mě dostal. Navíc mi tak dlouho opakoval, že je potřeba mít své sny a touhy, až jsem se nechala ukecat, za hlavu jsem hodila všechny své strachy a bloky a zamilovala jsem se totálně a stoprocentně. To jsem ale neměla dělat. Teď už to vím, ale než jsem k tomu došla, dost to bolelo. Můj milý je totiž ženatý. A i když poslední měsíce nemluvil o ničem jiném než o tom, že by se mnou chtěl být pořád a navždy, teď se najednou jakoby stahuje zpět. Prý to nemám brát tak vážně, že život je od toho, aby se užíval atd.
He, to říká mně, která podle tohoto hesla žila až donedávna? A která byla tak pitomá, že ze svého srdce dobrovolně sundala brnění, aby si to teď za trest vypila? Vím, že si za to můžu sama. Od té doby, co mi tohle řekl, dělám sice hrdinku, jako že mi to takhle nevadí a že to takhle můžeme mít i nadále. Ale ve skrytu duše se bojím každého našeho dalšího setkání a vím, že by bylo nejlepší to všechno ukončit a zříct se té hloupé naděje, že bude se mnou. Každopádně mám pocit, že už nikdy nikoho nebudu milovat. Pro jistotu. Nestojím už o další jizvy na duši…

Zuzana

Co byste Zuzaně poradily? Myslíte si, že si za svoji situaci může sama? Nebo je jen bezbrannou obětí licoměrného svůdce? Jak byste na jejím místě jednaly vy?
Reklama