Mnozí lidé si myslí, že stačí mít vrozený talent a člověk se stane mistrem tom v kterém oboru. Bohužel to tak není. Talent musí být nejprve objeven a pak rozvinut jako všechny ostatní vlastnosti. Talent, ambice a vůle se musí spojit, aby člověk mohl být úspěšný.
Objevit talent je složité, ale pozorný rodič to jistě dovede. Pravdou je, že pokud nikdy neumožníte dítěti si zahrát na nějaký hudební nástroj, těžko zjistíte, že v něm dříme malý muzikant. Ale nejde jen o umělecké nadání, ale i talent k učení se cizím jazykům, vědě či jakékoliv manuální práci. Každý má nějaké nadání, na něco je šikovnější. To je třeba objevit. Nutit dítě do činnosti, která se líbí nám nebo je praktická pro budoucí život, je znakem špatného rodičovství. Vždy musíme podporovat to, k čemu má naše dítě kladný vztah. V tom má šanci vyniknout, zatímco v činnosti, ke které bylo donuceno, bude vždy jen průměrné.
Dítě by mělo od nejútlejšího věku dostávat příležitosti ověřovat si své schopnosti a rozvíjet je. Největší hříchy napáchají rodiče či pedagogové, kteří děti ponižují a bortí tak jejich sebevědomí. Zcela nevhodné jsou výroky typu: „Po kom to dítě je tak blbý…“ „Větší nemehlo svět neviděl…“ „Takový čmáranice – kdybys dělal něco pořádnýho…“ „Pořád jen leží v knížkách flink jeden…“ apod. Děti bohužel těmto a podobným soudům brzy podlehnou a uvěří, že se opravdu k ničemu nehodí a přestanou na sobě pracovat. Nevěří, že mají stejné možnosti jako druzí, že stačí jen chtít a mít vůli. Někteří lidé takto schválně druhé mrzačí, někdy ze strachu, aby někdo nebyl lepší a úspěšnější, aby nevynikly jejich vlastní nedostatky, aby lépe mohli takovými lidmi manipulovat. Někdy tak rodiče jednají proto, že chtějí své děti nesmyslně poutat k sobě, nechtějí, aby se jim děti jednou odstěhovaly do jiného místa, aby dělaly jinou práci než jejich rodina, aby byly vzdělanější než oni…
Rodiče, kteří mají na mysli štěstí svých potomků, chválí děti za každou činnost, ke které projeví sklony. Radí, ukazují na příkladech, jdou vzorem, pomáhají překonávat první neúspěchy a učí se dívat na chyby jako na způsob učení. Důležité je s dětmi hovořit o vlastní práci, vlastních zálibách, ukazovat dítěti, že je stále nutné se v tom, co umím, zdokonalovat. Pokud toto neděláme, chybí dítěti podněty a jeho talent zůstane potlačen, nevyužit a časem úplně zakrní.
Důležité je od útlého dětství v dětech pěstovat vůli. To je vlastnost, která mnohým dospělým chybí. Vědí sice, co by měli pro svůj lepší život dělat, ale díky tomu, že jejich vůle je velmi slabá nebo dokonce žádná, spoléhají spíš na kouzla, která jim pomohou nekouřit, jíst zdravě, cvičit, nevztekat se… než na vlastní vůli.
Učme děti, že CHTÍT ZNAMENÁ MOCI!!! Podporujme je, aby se nevzdávaly, dodělaly rozdělanou práci, neslevovaly ze svých cílů. Je lepší dítěti méně pomáhat a více chválit za sebemenší pokrok, protože naše snaha pomoci mu dodělat věc či ušetřit mu námahu by byla jen na škodu. Dítě musíme nechat dělat vše samostatně a pokud možno mu nezakazovat činnosti, kterými se neohrožuje. Je třeba dovolit mu dělat vlastní rozhodnutí a uplatňovat vůli k dokončení všeho, co začalo. Pokud tedy zítra budete volat dítě k obědu a ono vám odpoví, že ještě musí něco dodělat, buďte trpěliví a nevyžadujte, aby přišlo ihned. Příště ho o tom, že chystáte oběd informujte s malinkým předstihem a dejte mu šanci alespoň částečně dokončit rozdělanou práci, byť by tou prací bylo „pouhé“ stavění si domečku ze stavebnice…

Týna
TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY