Vlastně se všichni máme docela rádi, když se vidíme jednotlivě, jsou to milá a příjemná setkání. Ale když se sejdou všichni, funguje mezi nám tak markantní napětí, že to prostě neunesu. Důvodem napětí je moje matka a moje tchyně. Ony, jak se sejdou, nedělají nic jiného, než že sledují, jak se chová dítě té druhé. Moje matka ostřížím zrakem sleduje mého muže. Jak chodí („chodí jako medvěd“), jak mluví („je vulgární“), jak jí („neumí pořádně jíst příborem“), jak si píská („je snad honák na pastvě?!“), jak kouří („je tak bezohledný“, že si klidně zapálí cigaretu v místnosti, kde kouří dalších pět lidí). Svoje postřehy mi pak sděluje divadelním šepotem, takže o jejích názorech vím nejen já, ale i ostatní členové rodiny.
Tchyně zaměřuje svoje sledování opačným směrem – na mě. Jak jsem nepořádná, jak špatně vychovávám manželovo dítě (podotýkám, že dítě máme spolu!), jak jsem vychrtlá, proč jsem tak nalíčená, kde jsem vzala peníze na nové boty a tak dále… O svých výhradách pak informuje tchána a mého muže takovým způsobem, že to zase slyší moje matka, kterou to nesmírně uráží.
Ačkoli se vždycky před takovými setkáními s manželem domlouváme, že se tentokrát nenecháme vytočit a že nám na tom, co si myslí naši rodiče, vůbec nezáleží, nakonec to nevydržíme a stejně všechno skončí naší několikadenní hádkou. Rodičům ani jednoho z nás to nepřipadá hrozné, naopak, na společná setkání se těší a naléhají, ať zase brzy něco hromadného zprodukujeme.
Nevím, jak se mám zachovat. Máme svoje rodiče oba dva rádi a chceme jim vyhovět, ale na druhou stranu už dnes mám osypky, když si představím další setkání.
Taťána
Máte podobné zkušenosti? Měla by Taťána rodinné akce zrušit, nebo jí poradíte, jak se proti rodičovským útokům zocelit? Napište nám své názory!
Nový komentář
Komentáře