Moje kamarádka Kateřina je bez přítele. Na tom samotném faktu by nebylo nic tak neobvyklého, kdyby nebyla Kateřina velmi hezká, společenská a úspěšná mladá žena, které se muži na počkání dvoří, za kterou se otáčejí na ulici a které kdejaká kolegyně závidí její šmrnc. A kdyby nebyla sama celý život.
Kateřina patří do skupiny žen, které žijí „single“. Vždy se okolo ní motalo plno mužů, zvali ji na večeře a trávili s ní příjemné chvíle, několikrát zažila i krátkodobý vztah, který však vždy záhy zkrachoval. Jak sama říká, velice pečlivě si muže vybírá a ne každý jí stačí. Soužití s mužem ji začne zajímat teprve tehdy, cítí-li, že jsou oba soběstačnými jedinci, kteří se vzájemně podporují a doplňují. Nehledá někoho jen proto, aby nebyla sama. Potřebuje rovnocenného partnera. Přitom by se už ráda usadila a založila rodinu. Nemá však stále s kým. Všichni muži v jejím okolí si postupně našli partnerky mezi „obyčejnými“ dívkami.
Prchají opravdu muži před soběstačnými ženami? Připadají si vedle vás stále častěji slabí a zbyteční a vaše sebevědomí je okrádá o roli ochránců? Nechtějí vlastně váš osobnostní růst? Musíte opravdu zapřít své kvality, abyste si mohla najít stálého životního partnera?
Ano i ne. Zeptali jsme se řady mužů a odpovědi se různí. Někteří tvrdí, že chytré a sebevědomé ženy vlastně nepotřebují nikoho a vystačí si samy, jiným by se život bez takových žen rozpadl v prach. Bojí se tedy silných žen jen slabí muži, nebo spočívá Kateřinin problém v něčem úplně jiném?

připravila Vlaďka Rybáková