Svého manžela jsem poznala před osmi lety na vysoké. Oba jsme dělali pedagogickou fakultu, muž byl o ročník výš. Po absolvování jsem nastoupila do školy, ale učila jen krátce, protože se nám narodily dvě děti – kluci 5 a 2 roky. Manžela mám moc ráda, ale v poslední době mě trápí dva problémy. Tím prvním je, že po narození druhého syna se moje sexuální apetence sesunula k bodu mrazu, nevím zda to je celkovou vyčerpaností, nebo jen tím, že na žebříčku zájmů teď kralují naši dva „draci“. Moje lékařka mne uklidnila, prý je to běžné a samo se to srovná do dvou let po porodu. Manžel byl chápavý a zprvu dbal moudrých rad a nechal mne být. Sice jsem na něm občas viděla, že by mě moc rád, ale přešel to. Jenže mladší syn na jaře oslavil druhé narozeniny a mě se zdá, že od té doby není u nás doma konverzace na jiné téma než sex.
A kdyby jen u nás doma… tady je můj problém číslo dvě. Bydlíme totiž v budově školy, kde můj manžel učí a kvůli bytu přijal i na půl úvazku školnictví. Takže s manželovými převážně kolegyněmi se vídám takřka každý den. Před koncem školního roku se mi občas zdálo, že si mne nějak „prohlížejí“, ale přešla jsem to. O to větší šok jsem zažila na závěrečném večírku pedagogického sboru, kdy mi má bývalá spolužačka, nyní kolegyně mého manžela, prozradila, že můj muž řeší naše intimní problémy ve sborovně! Nejdřív jsem tomu ani nechtěla věřit, ale když jsem doma na něj uhodila, přiznal to. Prý doufal, že pomocí kolegyň najde nějaké řešení, lépe mi porozumí, pochopí…
Zní to sice jako hezká slova, ale mě se od té doby do milování s ním chce ještě míň, protože si říkám, že zítra bude celá škola vědět, že jsem se „milostivě uvolila“ (to jsou slova mého muže, která mi vpálil v jedné nedávné debatě o našem sexuálním životě – prý se už s ním nemiluji z lásky, ale jen se milostivě uvolím ho „připustit“…).
Je mi z toho všeho moc smutno, léto jsme zvládli docela hladce, protože jsme ho trávili s dětmi střídavě u rodičů na chalupě a konec srpna už manžel byl zpět doma a doháněl „školníkovské“ resty… ale za pár dní se zase rozezní zvonek a začne to nanovo… manžel mi sice sliboval, že bude trpělivý, ale moc tomu nevěřím.
Mám ho moc ráda, máme skvělé děti, je perfektní táta. Nemáte některá podobnou zkušenost? Jak dlouho trvalo vám, než se vrátila chuť na milování, kterou jste měli před dětmi?

Bára