Mám čtyřletého chlapečka a nedávno jsem opustila manžela, protože náš vztah byl poslední dobou víceméně formální. Netrávil s námi dovolenou, skoro všechen volný čas měl svůj vlastní program, rodina byla prostě nuda. Když jsme šli do lesa na houby, po půl hodině byl otrávený, že nebude chodit s nosem u země kvůli nějakým nesmyslům, co možná ani nerostou a které stejně ani nejí. Milenky a jeho noční opíječky bych ještě možná řešila, kdyby ho zajímala rodina. Ale za léta vztahu (sedm let) mi to všechno připadalo v totálním rozkladu. Takhle jsem se sama začala poohlížet po někom, s kým mi bude dobře, kdo mě bude mít rád a s kým vytvořím nový domov.
Našla jsem si přítele, kterému jsem se po roční známosti a po velkých úvahách a zvažování odstěhovala. Bylo to složité rozhodování, mám přece malé dítě, kterému naprosto změním život. Krize ale vrcholila a já se sbalila a odešla od manžela.
Musím přiznat, že od doby, co bydlím s přítelem, jeho vztah se ke mně změnil. Začal nesmírně nasazovat na můj předchozí život, na mého muže, který je otcem mého syna a že si díky svému chování nezaslouží, aby mu syn říkal táto. Byla jsem jako opařená, když mi tohle řekl, protože na mě vlastně dost tvrdě tlačil, abych řekla synovi, aby mu začal říkat táto. Ohradila jsem se proti, že naše vztahy jsou jedna věc, ale ten malý kluk moc dobře ví, kdo je jeho táta a rozhodně si ve své hlavičce neurovná, jestli je jeho táta dobrý nebo ne, a tudíž mu něco takového říct nemůžu. Připadalo mi to, že bych mu strašně ukřivdila. Jenže můj přítel se naštval. A já vím, že něco takového udělat nemůžu. Nemůžu přistoupit na to, co po mě přítel chce. Najednou mi začal připadat velice majetnický a nesoudný. Jsem rozčarovaná, ale vím, že z toho můžu ven jen tím, že si budu stát pevně na svém. Sám má dceru – pětiletou z prvního manželství a nesnesl by, kdyby říkala tatínku někomu jinému než jemu. Jenže on je ten příkladný otec, co na ní nikdy nekašlal.
Máte někdo podobnou zkušenost? Proč jsou ti chlapi tak sobečtí? Výchova dětí je vždy ožehavá záležitost, ale vždy se musí oba domluvit, ne? Nebo dělám chybu? Poraďte mi, ráda si přečtu vaše názory.
Erika
TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY