Moje trable začaly ve chvíli, když se moje mladší sestra rozhodla, že si přijede do Prahy hledat práci. Já tu žiju už od vysoké, máme s přítelem pronajatý byt na sídlišti a tak jsem jí nabídla, že může ze začátku bydlet u nás, než si něco najde. Ještě jsem jí, já hloupá, uvolnila jeden pokoj a dávám jí zadarmo najíst, peru její prádlo spolu s naším a dokonce jsem se za ní přimluvila u nás ve firmě, jestli by jí nechtěli. A ona? Říká, že si hledá práci, ale místo toho jen celé dny šmejdí po obchodech, kupuje si nové hadříky za peníze, co jí dal táta do začátků, a hlavně – balí mého přítele.
Chodí schválně po bytě v kalhotkách a podprsence, ze sprchy se vlní jen s miniručníkem kolem těla a když nejsem doma, pořád za ním kvůli něčemu dolejzá a tahá ho na víno nebo tak. Vím to, protože on mi to řekl. Taky řekl, že je mu to nepříjemné, ale nechce být na moji sestru protivný. Věřím, že mě má opravdu rád a že by se nenechal svést. Ale pořád si říkám, že je to jenom chlap a moje sestra je moc hezká mladá holka, která to s klukama vždycky uměla. Co když se jí to nakonec přece jen povede a dostane ho do postele? Jak to bude mezi náma dál? Nechci být protivná stíhačka, ale dřív mi nevadilo zůstat v práci dýl, jenže teď jsem vždycky nervózní, když vím, že jsou spolu doma sami. Chtěla jsem si o tom se sestrou na rovinu promluvit, ale ona mě uzemnila, že jsem přepjatá a podezíravá, že ona o mého přítele zájem nemá a že jí nepřijde nic divné na tom, jak se u nás doma chová.
Tak teď nevím. Mám ji u nás nechat dál bydlet a doufat, že moje obavy jsou zbytečné? Nebo jí mám vypakovat s tím, že už je načase, aby si konečně našla práci a svoje bydlení? Máte někdo zkušenost s něčím podobným?

Lenka