Je mi 39 let, jsem rozvedená a mám dvacetiletou dceru, která mi letos poprvé řekla, že se mnou na dovolenou nejede. Tak jsem se domluvila s kamarádkou a vyrazily jsme na vysněný letecký zájezd do Řecka. Bylo to koncem června a opravdu jsme si to užily. Nejdřív jsem se sice cítila trochu provinile, že holka zůstala doma a já se opékám na řecké pláži, ale kamarádka mi domlouvala, že my „báby“ máme přece taky nárok na trochu toho povyražení. Bylo to moc fajn, ubytování krásné, moře úžasné, pláže taky. A majitel apartmánu, kde jsme bydlely byl navíc děsně šaramantní muž asi o deset let starší než já, který se s náma po pár dnech skamarádil, sedával s námi u skleničky vína a vzpomínal na svá studia v České republice. Braly jsme to jako fajn zpestření pobytu, ale časem mi začalo docházet, že jde o víc než tlachání na verandě. Byl to příjemný flirtík, který se k mému údivu docela rozjížděl.
Ke konci pobytu jsem párkrát nechala kamarádku „doma“ a vyrazila si se svým ctitelem na procházku setmělou pláží a nočním městečkem. Bylo to krásné, ale pořád mi někde blikalo světýlko: Pozor, takhle to tu koulí na každou! Došlo i na líbání, ale k ničemu víc jsem nesvolila. Můj galantní průvodce nenaléhal, byl milý a pozorný a když jsme odjížděly, vzal si ode mě adresu, že mi napíše. Od té doby si píšeme, sem tam telefon, prostě romantika pokračuje. A v tom je ten problém. On mi totiž napsal, že mě zve, ať v září přijedu na 14 dní za ním, že budu jeho hostem a že se mu po mě strašně stýská. Ať hlavně neříkám ne. Jenže já jsem z toho celá rozpačitá a bojím se, že provedu nějakou hloupost. Mám strach se zaplést s člověkem z daleké země, kterého skoro ani neznám. Bojím se toho, že když přijmu pozvání bude to zároveň působit jako souhlas s větším sblížením. Neříkám, že mi není milý a že mě nepřitahuje jako muž, ale na druhou stranu si připadám dost dospělá na to, abych propadla nějakému románku z prázdnin. Co teď? Čas se krátí a já řeším dilema. Máte někdo nějakou takovou zkušenost? Co byste udělaly na mém místě?

Kamila
Reklama