Itálie je země známá ctěním rodinných tradic. Všichni Italové milují svou rodinu nade vše, děti jsou pro ně skutečným sluncem života, manželství je svátost a rozvod téměř nepřipadá v úvahu. A protože rodinná tradice je tak silná, neberou se události v rodině na lehkou váhu, jsou provázeny vleklými přípravami a bohatými oslavami.
Svatba je věc pro rodinu nanejvýš důležitá. Přípravy na ni začínají až tři roky (!) před vlastním obřadem. Obě rodiny šetří peníze, protože svatební den přijde na hezkých pár milionů lir. Představa, že se to prostě ošidí a svatba proběhne jen s rodiči a svědky je pro Italy naprosto svatokrádežná. Na svatbě bývá okolo tří set hostů, pokud rodina chce skutečně šetřit, pozve hostů 150, ale vystavuje se vážnému nebezpečí, že ji budou příbuzní a známí v následujících letech krutě pomlouvat.
Svatební šaty – není myslitelné, aby si italská nevěsta šaty půjčovala. Šaty se šijí nebo kupují a jejich cena se může vyšplhat až na milion lir. Součástí správné nevěstí výstroje je pochopitelně i účes a líčení – to se zkouší nanečisto několik týdnů dopředu.
Svatební dary – aby se náhodou nestalo, že novomanželé dostanou něco, oč nestojí, zajdou si pár měsíců před svatbou do nějakého obchodního domu, kde si vyberou, co by se jim hodilo. Vytvoří seznam požadovaných věcí, který zanechají v příslušném obchodě, a pak svým přátelům a příbuzným oznámí, že dary se vybírají podle jejich seznamu v obchodě XY. Dary se přijímají už několik týdnů před svatbou. Jsou pak vystaveny v načančaných svatebních zákoutích plných papírových krajek, srdíček a hrdliček v bytě, kde budou novomanželé bydlet. U každého daru je přáníčko od dárce. Přijímání nového daru je pak příležitostí k pochlubení se již donesenými dary, ke zhodnocení štědrosti ostatních dárců a k tradičnímu pohoštění. Jelikož je hostí mnoho, poslední týdny před svatbou nemají novomanželé na nic jiného než na přijímání darů a hoštění dárců čas.
Svatební hosté - každý z hostí obdrží před svatbou oficiální pozvánku, ke které dostane ještě drobný dárek, například malou vázičku či popelníček, zdobený tylový pytlíček se speciálními svatebními bonbónky a památeční stužkou, na které stojí kdo a kdy má svatbu.
Svatební obřad - probíhá v Itálii pochopitelně v kostele. Výběru kostela a oddávajícího kněze věnuje každá rodina velkou pozornost. O víkendech vyjíždějí do okolí měst a hledají mezi venkovskými kostelíky ten nejvhodnější. Když je vybrán kostel, posuzuje se, zda je v něm i vhodný oddávající kněz. Pokud jej rodina schválí, mohou začít budoucí novomanželé docházet na jakési předsvatební církevní školení.
Svatební den - začíná pro každého z manželského páru doma, kde se podává tradiční pohoštění pro všechny svatebčany z příslušné strany. Pak se všichni sejdou v kostele, odkud po velmi krásném a velmi dlouhém obřadu odejdou do restaurace nebo domů k nevěstě, kde se podává meziobčersvení, odkud se pak všech tři sta hostů přesune do restaurace, kde probíhá vlastní hostina. Zdálo by se, že všichni hosté jsou po několika občerstveních nacpáni k prasknutí, ale opak je pravdou, tady se teprve pustí do jídla s plnou vervou a jedí od oběda až do pozdních nočních hodin neutuchající příval jídelních chodů.
Svatební dojmy - moje kamarádka, která žije v Itálii, se zúčastnila svatebních příprav i samotné pravé italské svatby. Je to prý pro zahraniční hosty moc krásný a exotický zážitek, ale na dvou hlavních aktérech leží tak strašná zodpovědnost a je na ně vyvíjen takový tlak, aby byli krásní, milí, úžasní a stoprocentní pro všech tři sta přihlížečů, že si to vůbec neužijí. S útrpnými úsměvy zoufale čekají, až už konečně budou moci být sami sebou a o nějakém pobavení prý nemůže být ani řeč.

Chtěly byste mít tradiční italskou svatbu, nebo je podle vás lepší být méně krásná a úžasná, ale zase si to užít v kruhu přátel? Jak probíhala ta vaše svatba? Napište nám o tom.
Reklama