Třetí výherkyní vůně Chanson du Soleil z naší „spisovatelské“ soutěže na auditoriích je čtenářka s nickem Silveig. Ta poslala příběh, který sice není tak romantický až limonádový, jako byly předchozí dva, ale zase je v něm vtip a nadsázka. A nám se prostě líbil. Nakonec o létu a lásce to je taky… Takže, gratulujeme, Silveig!

 Jistě znáte Červenou Karkulku. A právě tahle holčička (tedy abych neurazila - už hezká slečna), šla jednou v parném létě zase lesem. Ne, nešla k babičce (ta žila již třetím rokem v domově důchodců), ale do její chaloupky opravdu šla. V té chaloupce (nyní už určené pro víkendy a dovolené paní a pana "karkulkových" - tedy rodičů Karkulky), se měla večer konat velká techno-párty na oslavu osmnáctých narozenin. A kdo jiný je mohl slavit, než právě naše Karkulka? Pozván byl snad každý: Jeníček s Mařenkou, Smolíček i Křemílek s Vochomůrkou. Dokonce i vlk. Ano, ano - ten co se před léty pokoušel Karkulku sbodnout k obědu. Ten vlk totiž zmoudřel a napravil se, dokonce s Karkulkou v lese prohodil občas i pár kamarádských vět a vtípků.
Tak, párty začala. DJ pouštěl jednu pecku za druhou, všichni se svíjeli v děsivém rytmu hudby, že byste ani nepoznali, jestli tančí, nebo zahání komáry. Snad vlivem té podmanivé hudby, teplého večera, sporého oblečení (čas už dávno odvál karkulku-čepeček) nebo alkoholu a extáze - prostě STALO SE! Naše Karkulka se nám zamilovala. A hádejte do koho - ano, právě do šedivého vlka! To bylo doma pozdvižení! Vlk bez stálého příjmu, s kriminální minulostí, s vlhkým bytem a bez úspor - no co to je za partii? Jenže zamilovaná Karkulka neviděla, neslyšela. Sbalila si svých pár kousků oblečení, pár cédéček a odstěhovala se k vlkovi. Žili tam spolu zpočátku i spokojeně. Láska je hřála ve vlahých nocích nastupujícího podzimu a žili z toho, co v lese našli.
Jenže takový nerovný vztah - znáte to. Za čas už Karkulku přestalo bavit snídat, obědvat i večeřet borůvky (stejně už docházely), Karkulce byla v noci stále víc a víc zima a začala vlka směrovat ke koupi nového bytu. Jenže - stavební spoření už vybrala liška, vlk bez příjmu moc důvěry u bank nevzbuzoval a nové bydlení se stále víc a víc odkládalo. Karkulka začala chodit častěji domů k rodičům - ohřát se a najíst. A jednou se stalo zase to, co se asi stát mělo. Na jedné cestě domů Karkulce zastavil nádherný princ na ztepilém koni a jak jí vezl a vyprávěl o svém zámku (kam nefouká a nezatéká)....
No znáte to - za pár dní si Karkulka své svršky odstěhovala na zámek a teď momentálně žije tam a užívá si to. Teplé měkké postele, 3 kolečka kolem bazénu před snídaní, večeře ve vybraných restauracích. Takže prosím, až někdy budete shánět Karkulku, nechoďte do lesa k vlkovi - ten prodal svůj mokrý příbytek a nastěhoval se k lišce...

Silveig