Byli jsme s partnerem oba vychováni v úplně odlišném prostředí – já ve městě společenskými rodiči, kde nebyla nouze o večírky. On na vesnici, kde chodili chlapi každý pátek do hospody, odkud je jejich ženy chodily vyzvedávat. Ženy v jeho rodině pily alkohol jen na Vánoce nebo o pohřbech, daly si stopečku a druhá se už musela povinně odmítnout.
Seznámili jsme se spolu na vysoké škole v Praze a vztah nám dobře fungoval celkem dlouho. Nedávno začaly potíže. Dříve jsme chodili na spoustu večírků a akcí, ale Petrovi to teď najednou vadí. Poukazuje na to, že piju moc vína a že se to nehodí. Několikrát jsme se spolu opili už dříve a nikdy neměl námitky, teď najednou jakoby přebíral názory svých rodičů.
Začala jsem o svém způsobu života pochybovat, mluvila jsem o tom s rodiči i s přáteli. Všem v mém okolí se zdá, že příležitostná sklenička není na škodu – rozhodně nevypiju víc vína než litr za celý týden, nezdá se mi to nijak neúnosné, ale Petr mě přesvědčuje, že jsem alkoholička a že bych rozhodně měla jít na nějaké léčení. Alkohol ke svému životu nijak nepořebuju, je pro mě samozřejmě příjemným prostředkem k uvolnění, ale mohu bez něj klidně existovat, jsou týdny, kdy se ho ani netknu a nikdy bych si neotevřela láhev vína sama. Myslím si, že jsem jen veselá a společenská. Ale možná to opravdu přeháním.
Poradí mi někdo, jaká je norma? Co je ještě normální a co je alkoholismus?

Míša

Jak se na to díváte vy? Myslíte si, že litr vína týdně je spotřeba alkoholika, nebo se domníváte, že Petr je jen obětí příliš prudérní výchovy? Jakou spotřebu alkoholu máte vy? Napište nám svoje názory a zkušenosti!