Každý rodič se snaží dát svému dítěti co nejvíc. To „nejvíc“ si každý z nás představuje jinak. Jsou rodiny, kde „nejvíc“ znamená co nejvíc hmotného zabezpečení, jinde probíhá „nejvíc“ pouze v duchovní rovině. To jsou samozřejmě extrémy, ale kde je ta správná míra, kde je norma, která nám určuje, jak moc nebo jak málo naše děti potřebují?
Jistě si všichni pamatujeme z dětství, jak strašně jsme toužili po džínách, kazeťáku nebo jiné západní vymoženosti. Tenkrát to naši rodiče měli poměrně jednoduché – rozdíly v jejich finančních možnostech nebyly – až na drobné výjimky – nijak propastné, a tak když nám, svým dětem, nemohli vyhovět, nic se nedělo. Džíny jsem neměla nejen já, ale ani stovky dalších dětí. Dnes je situace jiná, úměrně s nárůstem rodičovských možností a s dostupností báječných věcí na trhu rostou i dětské nároky.
Je důležité si uvědomit, že děti samy od sebe neznají hodnotu peněz. K tomu, aby věděly, že peníze nějakou hodnotu mají, je musíme my, jejich rodiče, teprve vychovat. Na jedné straně je tady pochopitelná snaha dětí, aby se vyrovnaly svým spolužákům, na straně druhé by měla být snaha rodičů vštípit dětem, že nejen značkou kapsáčů a vlastnictvím mobilu se stanou skutečně uznávanou osobností mezi svými vrstevníky.
Slovo odborníka: I v případě, že je rodina slušně finančně zabezpečena, není žádoucí, aby dítě žilo v přílišném přepychu. Vede to jednak k tomu, že se cítí neprávem nadřazeno svým vrstevníkům, jednak k tomu, že nechápe a bohužel ani nepochopí hodnotu peněz. Takové dítě pak bude očekávat, že dostane v životě všechno naservírováno „na zlatém podnosu“ a nejpozději v období, kdy se bude stavět na vlastní nohy, bude vystaveno těžké zkoušce.
Je jen na rodičích, aby posoudili skutečné potřeby dítěte. Například mobilní telefon nemusí být jen „frajeřinou“, ale v mnohých rodinách, kde dítě dojíždí do školy nebo chodí na různé aktivity daleko od domova, může být jediným spojením mezi dítětem a rodiči. V tom případě je jeho vlastnictví nutností. Oproti tomu striktně značkové oblečení dítě rozhodně nepotřebuje, a tady by rodiče neměli diktátu dětí podléhat.
Ještě je tady otázka kapesného. Dítě pochopitelně potřebuje nějaké peníze, už jen proto, aby se s nimi naučilo hospodařit. Rodiče by měli s dítětem probrat výši kapesného, zjistit, za co jejich dítě hodlá peníze utrácet, a podle toho stanovit částku, kterou budou dítěti pravidelně podle dohody vyplácet. Pokud dítě potřebuje nějaké peníze navíc, je vhodné, aby je získalo nějakou prací, třeba v domácnosti či na zahradě. Zásadně nedoporučuji motivovat děti finančně k vyšším školním výkonům.

Připravila Jana Zbyňková
Má vaše dítě mobilní telefon? Dostává vaše dítě peníze za dobré známky? Musí si peníze navíc odpracovat? Jaké dostává vaše dítě kapesné? Napište nám svoje názory!