V posledních dnech řeším dost vážný problém, o kterém tuším, že by mohl docela převrátit všechno, co jsem ve svém životě dosud budovala. Jsem vdaná a mám sedmiletou dceru. Naše manželství není myslím ničím výjimečné, ani v pozitivním, ani v negativním smyslu slova. Jsme oba s mužem pracovně dost vytíženi, společné chvíle se snažíme prožít co nejvíc společně s dcerou, jezdíme na chalupu, sportujeme, prostě normálka. Přesto mám pocit, jako by se poslední dobou stalo naše soužití jakousi rutinou, jedeme podle zažitého řádu, málem i na ten sex máme předem určené dny a hodiny. Manžel je vědec a je to hodný člověk, bohužel ale dost zlenivěl co se týče mezilidských vztahů a moje občasné pokusy o navázání poněkud živější konverzace se stávají stále vzácnějšími. Kde není reakce, jsou veškeré akce zbytečné.
Proto mě o to více rozhodilo, když jsem se na jedné výjezdní poradě seznámila s mužem z naší partnerské firmy. Je to vtipný a veselý člověk, energie z něj jen srší a mezi námi taky nějaké to jiskření proběhlo. Od té doby – je to asi tři měsíce – jsme v poměrně častém kontaktu přes e-mail, SMS, telefon, občas se i vidíme na různých pracovních a společenských akcích. Je mi příjemné vědět, že jsem pro někoho zajímavá, vtipná a atraktivní, ale zatím naše přátelství ještě stále setrvává na „decentní“ úrovni. Vlastně setrvávalo. Protože před několika dny mne můj flirt-partner (mimochodem je rozvedený) pozval na víkendový výlet do zahraničí. Prý si nemám dělat starosti s placením, doma ať řeknu, že je to služební cesta a že jedeme na konci června. Prý to bude bezva!
Jenže já jsem od té doby doslova šílená z toho, že nevím, jak se zachovat. Na jednou stranu mě strašně láká představa, že budeme konečně spolu sami dva a ještě na romantickém výletě, na druhou stranu mám obavu, že se nevinný flirt přemění v něco docela jiného. Nikdy jsem nebyla svému muži nevěrná a své dosavadní kontakty s mým přítelem jsem si sama před sebou obhajovala jako „kamarádský vztah“. Teď ale najednou půjde o víc. Uvědomuju si, že i fyzicky po něm hodně toužím a že formální stránka nevěry by pro mě nebyla problémem, ale mám strach z duševní roviny. Že se zamiluju, že budu mít výčitky svědomí a že to na mě manžel pozná. Co mám dělat? Byla některá z vás v podobné situaci? Jak jste to řešily? Poraďte, čas běží a já pořád váhám…

Zdeňka
Reklama