To, co se mi v posledních dvou letech přihodilo, začalo jako nepravděpodobně krásný sen a skončilo jako hnusná noční můra. Všechno začalo úplně bláznivě. Když bylo našemu synovi 18, našel si můj muž mladší milenku a rozešli jsme se. Rozchod proběhl v dobrém, zůstali jsme přáteli.
Po rozvodu jsem byla několik sama, sem tam nějaká příležitostná postelová známost – nic závažného. Pak se v mém životě objevil další muž – tedy ani ne tak muž, jako kluk. Byl to kamarád mého syna, kterého jsem znala od dětství. Všechno začalo nenápadně, chodil k nám často za synem, pak začal chodit „na poradu“, když syn nebyl doma a nakonec jsme spolu skončili v posteli. Sama jsem tehdy nechápala, jak to mohlo nabrat takový spád.
Nicméně musím říct, že to byla krásná doba. Dvořil se mi tak oddaně, že jsem nakonec souhlasila, že spolu budeme bydlet. Jeho rodiče, které jsem znala ze třídních schůzek už ze synovy základky, byli strašně proti, ale nakonec si můj přítel prosadil svou a nastěhoval se k nám. Přebrala jsem jaksi automaticky zodpovědnost za jeho studijní výsledky na vysoké škole a žili jsme v jakémsi synovsko-mateřském vztahu. Samozřejmě jsem celou dobu věděla, že všechno je příliš krásné a on je příliš mladý, takže jsem počítala s tím, že si dříve či později najde nějakou mladou dívku a mně zbudou aspoň krásné vzpomínky.
Velmi jsem se mýlila. Vzpomínky zůstaly, ale ohavné. Můj partner místo aby se ohlížel po mladých dívkách, ne mě začal hrozně žárlit. Nechtěl, abych chodila nikam ven, v práci mě neustále kontroloval telefonem a výslechy kde, s kým a proč jsem mluvila byly na denním pořádku. Po půlroce jsem mu sbalila kufry a odeslala ho zpět k rodičům. Přesto mě ještě další rok pronásledoval nočními telefonáty a výhrůžkami, že spáchá sebevraždu.
Proto bych chtěla říct všem zralým ženám, že zahrávat si s city mladých chlapců se nemusí vyplatit. Je jednoduché je přimět, aby se do vás zamilovali, ale vztah s sebou může přinášet i těžká úskalí.
Barbora