Je mi přes třicet a se svou fyzickou podobou se jen zvolna celých třicet pokouším sžít. Moc mi to nejde, na mém těle je tolik nedostatků, že se každé ráno nemohu smířit s tím, že ta osoba, co na mě zírá ze zrcadla, jsem já. Je to všechno, pochopitelně, jen o mindrákách, všichni ostatní vidí docela normální, celkem zachovalou třicítku.
Ale letošní květen se mnou prostě zamával, nevím, jak se to stalo, ale najednou bylo všechno jinak. Ze zrcadla na mě ráno místo staré čarodějnice hleděla okouzlující mladá čarodějka, tuky a záhyby se ztratily, ani nevím kam. Vrásky se samy vyhladily, nohy prodloužily a ochablá kůže zpevnila. A víte proč?
Všechno to začalo tím, že jsem potkala bývalého kolegu a on mi řekl, že mi to sluší. Pak mi napsala moje stará školní láska, která emigrovala do ciziny, že na mě nemůže stejně v životě zapomenout. Pak se na mě začali usmívat v tramvaji a teď mi říkají i v práci, že mi to „sekne.“
Výsledek? Začala jsem konečně nosit – ve třiceti – trochu odvážnější modely. Začala jsem – tajně – chodit se svým bývalým kolegou na obědy a cítím se báječně. Ten pocit už nechci ztratit a udělám všechno pro to, abych si ho udržela. A když se mě můj nevšímavý manžel doma zeptá, co mi je, že jsem nějaká divná a chovám se jinak a i jinak vypadám (on nevidí, že jsem najednou krásná, jen se mu zdám jiná), musím mu popravdě říct: „To víš, ten květen, uff, ten mi teda dal!“ :).
Žofie

Máte podobné pocity a zkušenosti? Také jste v máji rozkvetly? Napište nám svoje názory.
TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY