Tenhle příběh je pravdivý, i když se mu jen těžko dá uvěřit – vlastně spíš připomíná francouzskou konverzační komedii plnou záměn a omylů.
Byla jednou jedna dívka, dejme tomu Jana, která pracovala v práci se starším kolegou. Měli spolu přísně kamarádský vztah a on se jí chodil svěřovat se svými manželskými i mimomaželskými úspěchy a neúspěchy. Ten kolega, třeba Tomáš, byl – ač ženatý - pěkný proutník a nabrnkl si mladou, žhavou a vášnivou prsatici, o které svou kamarádku pravidelně informoval.
Jednou ji požádal, aby ho kryla, doma že řekl, že jede na víkendovou podnikovou akci, tak ať ho neshodí. Na akci, samozřejmě nikoli podnikové, ale milostné, se skvěle bavil, prožíval se svou prsatkou jeden milostný požár za druhým, trochu si povídali a hodně pili. Když si prsatka odešla přepudrovat nosík, napadlo Tomáše, že by mohl zavolat Janě a informovat ji, jak skvěle víkend probíhá, jak vášnivá je jeho prsatka a jak výkonný je on býk. Vzal mobilní telefon, našel si v opilém oparu jméno Jana, vytočil číslo a do překvapeného ticha na druhém konci vykřičel svou radost ze života a ze své výkonnosti.
To překvapené ticho nebyla jeho kámoška a vrba Jana (kterou měl v mobilu uloženou jako „Jana-prace“), ale jeho vlastní osmnáctiletá dcera Jana (která byla v seznamu jako „Jana-moje“) – prostě nešťastná shoda jmen spojená s alkoholovým opojením.
Dcera Jana ale pak už tak tichá nebyla, zatepla to donesla svojí matce, která okamžitě požádala o rozvod. Dneska Tomáš Janě-prace vypráví, jak moc ho mrzí, že ho paní Tomášová opustila a že Jana-moje s ním od té doby nepromluvila. No, není on blbec?!?!