S poměrně dost velkým rozhořčením jsem si přečetla článek o tom, jak to mají lidé a zvířata s monogamií a nevěrou. Je sice pěkné, že někdo zabývá zkoumáním lidského chování v páru i z biologického hlediska, ale já si stejně myslím, že láska mezi dvěma lidmi je něco jiného než pohlavní spojení dvou jakýchkoliv „jiných“ zvířat. My lidé přece máme i něco víc než jen rozmnožovací pud! Přece jsme spolu nejen proto, abychom plodili děti, ale abychom se měli rádi, abychom spolu chodili na vycházku do parku, vařili spolu večeři a myli nádobí a jezdili na výlety a pomáhali si, když je nám těžko. Přece se my samičky nenecháme vláčet naším rozmnožovacím pudem od jednoho samečka k druhému jenom proto, že hledáme toho nejsilnějšího jedince pro zplození mláďat. Proboha. Vždyť právě proto jsme lidé. Máme dar citu, lásky, pochopení, tolerance, pokory. Tak bychom si ho měli vážit a ne se tady zastávat toho, že nevěra je něco normálního. Já osobně jsem teď právě moc zamilovaná a neumím si představit, že bychom já nebo můj partner jen tak odskočili jinam, protože bychom potřebovali vyslyšet něco jako volání přírody. Já na lásku a vztah jako takový nedám dopustit. Monogamie je pro mě přirozená. Ne nevěra.

Bětka
Reklama