
Minulé léto se mi poštěstilo vyhrát zájezd od cestovní kanceláře. Byl to velmi drahý zájezd, letecky a s plnou penzí v drahém hotelu – pro dva. Místo radosti nastalo přetěžké rozhodování: máme jet s manželem sami, nebo máme vzít s sebou děti. Manžel byl spíš pro dovolenou ve dvou, ale mně to připadalo velmi sobecké, sami si užívat, zatímco naše děti budou s babičkou na chalupě, kam nejezdí zrovna rády. Přestože naše finanční situace není zrovna růžová, půjčili jme si nakonec peníze a děti si jely užívat s námi. Byla to fajn dovolená, a přestože její následky splácíme ještě dnes, nelituju toho.
Jitka
Když byly děti úplně maličké, samozřejmě jsme trávili dovolenou všichni pohromadě. Nejčastěji na chalupě. Teď, když už jsou oba školáci 1. a 3. třída), si aspoň jednou ročně dopřejeme s manželem dovolenou bez nich. Líp si to vychutnáme, lozíme po památkách, chodíme v noci na vínko a děláme si něco jako líbánky. Máme na sebe konečně čas a navíc si nemusíme dělat starosti. Myslíme si, že kluky by stejně ještě moc nebavilo třeba chodit noční Paříží nebo kodrcat se autobusem dlouhé hodiny, aby pak viděli zámek nebo pevnost. Snažíme se, aby naše cesty nebrali jako křivdu, většinou jsou v té době u babičky, kde mají kamarády a kde je jim dobře. Neříkám, že za pár let nebudou jezdit s námi, to už možná ocení i tu Eiffelovku. Ale stejně bych si ráda nechala alespoň prodloužený víkend jen pro sebe a pro manžela. I rodiče přece potřebují „dovolenou“ :-)
Karolína

Nový komentář
Komentáře