V mém manželství se sice nepotýkáme s problémy v sexu nebo s nevěrou, ale přesto nám to poslední dobou neklape. Když jsme se před pěti lety brali, zdálo se nám všechno úplně ideální. Byli jsme oba šíleně zamilovaní a chtěli jsme být spolu každou vteřinu. Vzpomínám si, jak jsem tehdy nadšeně jezdila s mužem a jeho partou na vodu, i když jsem předtím nikdy nespala ve stanu. (S našima jsme jezdili zásadně do vícehvězdičkových hotelů, protože moje maminka při slově mravenci omdlévala hrůzou.) S Petrem mi přišlo všechno děsně romantické a nové. A on zase na oplátku chodil se mnou na varhanní a komorní koncerty, které miluji, i na operu. Prostě záliby a koníčky toho druhého jsme brali jako obohacení vlastních životů a měli jsme pocit, že to tak bude navždy. Po několika letech ale nadšení nějak opadlo a u nás doma se množí hádky o to, jestli budeme poslouchat rádio Classic nebo Country a jestli pojedeme na dovolenou do kempu na Lipno nebo do hotelu v Itálii. Vrcholem bylo, když mi Petr minulý týden vmetl do tváře, že jsem rozmazlená holčička z měšťácké rodiny a že moji rodiče jsou jako voskové figuríny z muzea. Že už se mu zajídají ty škrobené debaty nad odpolední kávičkou, ty studené obličeje a to věčné předstírání. Ať se prý jen podívám na jeho rodinu, jak to má doma vypadat. Žádné háčkované dečky, žádné broušené cukřenky, ale v ledničce je vždycky spousta jídla a pití a jeho máma dokáže ten nejlepší pivní guláš na světě! Strašně se mě to všechno dotklo, zamkla jsem se v koupelně a plakala celou noc. Proč je ke mně tak strašně nespravedlivý? Vždyť já se vždycky tolik snažila, aby mu se mnou bylo dobře. Nikdy jsem mu ani slovem nedala pocítit, že můj táta je akademický architekt a jeho otec „jen“ u dráhy. Dokonce i ten hnusný pivní guláš jsem se naučila vařit, snáším bez jediného slova hektická setkání jejich rozvětvené rodiny, kde jeden překřikuje druhého a nikdo nikoho neposlouchá. Asi je pravda, že zamilovaní lidé jsou slepí, protože jinak nechápu, jak jsme si my dva mohli někdy myslet, že spolu můžeme žít.

Nikol
Reklama