Včera jsme uveřejnili příběh Lenky, která se snaží bilancovat svůj (již ukončený) sexuální vztah s milencem. Můžete si ho celý přečíst tady. Její dopis vyvolal docela zajímavé reakce, z nichž některé najdete přímo pod článkem, jiné se nám sešly v redakční poště. Když si je tak jednu po druhé pročítám, napadají mě dvě hlavní témata k zamyšlení: 1) nevěra jako společenský jev, 2) tzv. „ženské“ vnímání sexu.
Začnu jedničkou. Nevěra. Je stará jako lidstvo samo a nikdo asi nepochybuje o tom, že se děla, děje a bude dít zcela bez ohledu na to, zda je společensky přijímána či nikoliv. Přesto je docela zajímavé sledovat diskuse na našich auditoriích o lásce a vůbec reakce pod články, které se na našem magazínu byť jen vzdáleně dotkly nevěry. Ať se to zarytým „správňákům“ líbí, či nelíbí, nevěra je něco jako neštovice nebo zarděnky - není to nic pěkného, ale minimálně jednou v životě to potká snad každého z nás. A vaše názory potvrzují nejen to, že nevěra je dnes společensky tolerovaná, ale dost často funguje jako medicína na špatně fungující vztah, manželství nebo život, jako tabulka čokolády, kterou si někdo dopřává ve chvíli, kdy je mu hodně ouvej, a jiný klidně jen proto, že má chuť.
Dvojka s tímhle vším dost souvisí. Jedná se o typicky „ženské“ vnímáni sexu. I o tom se čtenářky reagující na Lenčin dopis dost často zmiňují. Teď nevím zcela jistě, jestli je to dobře, nebo špatně, ale je zřejmé, že ženy zkrátka mají tendenci spojovat sex se srdcem a s city. Většinou. Když už s někým „hupsnou do postele“ (jak píše jedna z čtenářek), většinou k němu potřebují alespoň něco cítit. A co hůř, když už se mu jednou v těch peřinách oddají, tak potom do toho „vlítnou“ skoro stoprocentně. Nevím úplně přesně, jak tohle mají pořešeno muži, ale ti, se kterými jsem o tom mluvila, se dušovali, že oni dovedou oddělovat sex od citů a lásky. Že je to otázka biologie a pudů, nikoli srdce. Možná to tedy mají ženy horší, protože i ten sebekrásnější „nedovolený“ sexuálně-milenecký vztah je může hodně bolet…
Co dodat na závěr? Že tak moc nevěřím Lence její tvrzení, že si ten svůj problém vyřešila za dva dny, že si milého sexuálního přítele jen tak lehko vyhodila z hlavy a že v tom celou dobu byl jenom ten chtíč. Možná jen chtěla, aby to tak bylo. Protože doufala, že když sama sebe přesvědčí, že se jí jednalo jen a jen o ten sex, tak jí konec románku bude bolet míň.