Je mi 37 let a stále se cítím dobře. Snažím se moderně oblékat, abych byla „in“, chodím cvičit, abych nebyla tlustá a dělá mi dobře, když se líbím. Až donedávna jsem byla pyšná na to, když si mě občas lidé spletli se starší sestrou mojí šestnáctileté dcery. Vím, že dcera Veronika na mě je pyšná, je ráda, že má mladistvou mámu, a mě to těší. Tedy spíše těšilo…
V poslední době se mi totiž každé ráno stane, že když si jdu do skříně pro něco na sebe, pravidelně tu věc nenacházím. Není tam, protože si ji prostě vzala ráno Veronika a odešla v ní do školy. Bere si bez dovolení moje nejoblíbenější věci a po použití je nechává zmuchlané a špinavé různě po bytě, jak ji napadne.
Měly jsme spolu vždycky hezký vztah, říkaly jsme si spoustu věcí a já teď vidím, jak se kvůli hloupým kouskům oblečení začíná náš vztah hroutit. Nedokážu se ale ovládnout, abych to Veronice nevyčítala a nezakazovala. Jsou to většinou poměrně drahé věci, Veronika má pro výběr neomylný čuch, a tak svoje značkové oblečení bráním – je to v pořádku?
Připadá mi, že kdybych raději chodila v nějakých nemoderních hadrech nebo byla tak objemná, že moje oblečení bude dceři velké, bylo by to lepší. Ještěže má nohy o dvě čísla větší než já, jinak bych asi chodila do práce bosa.
Taťána
Reklama