
Obvykle do ženských časopisů nepíšu své názory, ale příběh paní K. H. mne k tomu vyprovokoval. Chtěl bych jí vzkázat, ať si svůj čin opravdu dobře rozmyslí. Protože následky bude nejen ona, ale i její rodina, cítit po celý zbytek života. Vím o čem mluvím. Já sám jsem totiž něco podobného zažil. Bohužel. Tím, kdo opustil manžela a dvě malé děti byla totiž moje manželka. Stalo se to už hodně dávno, tehdy ještě syn a dcera chodili do školy, dnes již jsou to dospělí lidé. Moje žena tenkrát neodešla do zahraničí, ale následovala „hlas svého srdce“ jen do nedalekého města. Přesto (z mně neznámých důvodů) naprosto přerušila styky s rodinou, včetně svých dětí! Zůstal jsem s nimi sám a nebylo to lehké. Ale zvládl jsem to, hodně za to vděčím i své matce, která mi byla v nejhorších chvílích oporou a moudrým rádcem. Jak se dalo předpokládat, ani nový vztah mé bývalé ženě příliš dlouho nevydržel. Dnes žije sama a myslím, že není šťastná. S dětmi se pokusila navázat kontakt až po dlouhých patnácti letech. Teď je pro ně a pro jejich děti již spíš „vzdálenou příbuznou“, jakousi tetou, která se občas zastaví na návštěvu. Ale nemají si co říci. Jestli chcete vědět, zda matčina nepřítomnost mé děti poznamenala, musím přiznat, že ano, a to i přes veškerou mou snahu. Nejvíc to zřejmě odnesla dcera, která má už léta vleklé partnerské problémy a jeden čas dokonce musela vyhledat psychologickou pomoc. Nechci si stěžovat, vím, že někteří lidé to mají v životě ještě horší. Jen chci říct, že vždycky, než něco uděláme, měli bychom myslet na to, co to bude znamenat pro naše nejbližší.
Zdeněk
Nový komentář
Komentáře