Když jsme včera otiskli dopis čtenářky K. H., která se svěřuje se svým problémem, zda odjet bez dětí do Kanady za svou novou láskou nebo zůstat v nevyhovujícím vztahu s manželem, ale zato s dětmi, nečekali jsme, jaká lavina názorů a reakcí se tím dá do pohybu. Kompletní dopis K. H. si můžete přečíst TADY, jen v krátkosti připomenu, že podle jejích je tato volba ohraničena tím, že ona by měla v nejbližších týdnech následovat svého přítele za moře a její manžel i jeho rodina nepřipustí, aby děti jely s ní. K. H. se proto obrátila na ostatní čtenáře Ženy-in, aby jí řekli svůj názor. Reakce na sebe nedaly dlouho čekat. A dlužno dodat, že pro K. H. nevyzněly dvakrát lichotivě.
I když se občas někdo zmínil v tom smyslu, že jí její současnou situaci nezávidí, přesto snad všichni, kdo se se svým názorem připojili, tvrdě odsoudili už jen to, že K. H. o opuštění dětí uvažuje. Zde jsou jen na ukázku některé z názorů:
„Opustit děti je neodpustitelné. Děti ten váš čin nikdy nepochopí a neodpustí a co je horši, poznamená je to na celý život.“
„Nedělejte to!! Děti jsou vaše děti a žádný chlap za to nestojí, abyste je kvůli němu opustila. Každá zamilovanost a velká láska časem pomine a věřte, že jednou byste toho velmi litovala. Pokud žijete v nefungujícím manželství, tak se rozveďte.“
„MNĚ MATKA OPUSTILA, PROTO SE DOKÁŽU ZCELA DO SITUACE VAŠICH DĚTÍ VŽÍT. Proboha, ženská, probuďte se a neblázněte!!! Nedělejte to, Vaše děti se s tím nikdy nevypořádají a nikdy Vám neodpustí.“
„Klidně jeďte. Vy totiž nejste matka a pro děti to tak bude lepší. Co s "mámou", která se chová jako nedozrálá šestnáctka. "Osudová láska", "Hlas mého srdce" - tyto termíny jsou jak vystřižené z argentinských telenovel.“
Být matkou je nejen krásné, ale také zavazující a závazné. Zdá se, že tohle je morální imperativ, který většina lidí chápe i dnes, kdy se říká, jak jsou lidi zkažení a sobečtí. Kromě toho se ale v reakcích objevily i další zajímavé názory. Například ten, který dost dobře vystihuje situaci, která se odehrává v bláznivě zamilovaném člověku, jenž si nechce připouštět realitu: „Milá K. H. na jednu stranu Tě chápu, že po cca 12 letech manželství už to nejiskří tak jako dřív a že láska, kterou teď prožíváš, je šíleně nádherná, bouřlivá a vroucí...ale časem ... co s touhle Tvou láskou udělá čas?To nikdo neví..ale co udělá čas s Tvými dětmi? Odcizí se Ti a nikdy Ti neodpustí...myslím, že se vrháš po hlavě do jámy lvové...“
A na závěr ještě jeden dobrý čtenářský tip, jak si zchladit hlavu a pokusit se najít řešení i zdánlivě neřešitelné situace: „Pokud tvoje rozhodnutí není otázkou páru dní, mám jedinou radu (z vlastní zkušenosti). Prostě na 1 - 2 týdny odjeď někam, kde nebudeš mít možnost se s dětmi vidět, ani jim volat. To bude tvoje zkouška. Musíš si uvědomit, že v kterékoliv zemi, v kteroukoliv hodinu budeš přemýšlet co teď právě dělají…“

Psychologové, kteří se specializují na manželskou a partnerskou problematiku, se shodují v tom, že ženy mají díky své větší emocionalitě silnější sklon „pálit mosty“ než muži. Pokud se bezhlavě zamilují, dělají neuvážené kroky a jsou ochotny slepě následovat svou „osudovou“ lásku. Některé jsou ochotny obětovat nejen vztah, ale i opustit děti. Paralelní milenecký poměr je nedostatečně uspokojuje a jsou ochotny věřit, že ten, koho si právě teď zamilovaly, je teprve ten pravý a jediný. Často si ale neuvědomují, že ho pozorují jen přes růžové brýle a že i tenhle chlap má nějaké chyby, které se časem projeví. Co s tím? Počítat do deseti. Nedělat zbrklá rozhodnutí. Přesně tak, jak radí jedna ze čtenářek, vzít si čas na rozmyšlenou a přemýšlet nejen o tom, jak naplnit svou touhu po lásce, ale také jak neublížit jiným, především dětem.

Redakce slibuje uveřejnit další pokračování příběhu, samozřejmě pokud se K. H. rozhodne o tom napsat.
Tady je odkaz na původní článek!
Reklama