Chtěla bych reagovat na článek o tom, jak se manželé nemohou shodnout v načasování sexu. Je to téma, které mně momentálně dost trápí (nebo trápilo). U nás je to tak, že já jsem ta sova a on je ten skřivan. Když jsme se poznali, tak jsme takové potíže neměli. Zamilovanost byla veliká a tak jsme měli oba chuť doslova ve dne v noci. Ale s léty přibylo starostí a ubylo milování. Přišly děti a bylo po soukromí. Třeba ve dne jsme už nebyli sami ani nepamatuju. Já jsem navíc poslední dobou začala dělat po večerech práci pro jednu krejčovskou firmu, takže sedím u šicího stroje skoro každou noc. Nevadí mi to, stejně dřív než kolem půlnoci nechodím spát. Jenže můj manžel nemá ponocování moc v lásce, takže se většinou večer dívá na televizi a při tom usne. Když se k němu pozdě v noci přitulím, tak mě skoro odhání a říká, že je k smrti unavený a že toho měl v práci hodně. Někdy se přemůže a nechá se ukecat, ale stejně mám pocit, že je při tom duchem mimo a že se mnou spí jen proto, aby byl klid. Po ránu zase často přemlouvá on mne, ale já mám svoje ranní rituály a představa, že bych se měla k němu mít před tím, než se proberu, osprchuju, vyčistím si zuby a vypiju kafe, ta je pro mne nepřijatelná. Prostě po ránu nemůžu.
Radila jsem se o tom problému se svými kamarádkami a jedna mi poradila, ať si vezmeme dovolenou a jedeme někam bez dětí, že to bude skvělé. Tak jsem svého miláčka přesvědčila, děti jsme dali k babičce na hlídání a vyrazili na víkend na hory. Teda, řeknu vám, bylo to jako zamlada. Snad ten čerstvý vzduch, snad ten klid a vzdálenost od civilizace a starostí. Milovali jsme se třikrát za den a oběma nám bylo najednou fuk, jestli je ráno nebo večer. Nezapomenutelný byl závěrečný večer, kdy jsme si nejdřív poseděli u skleničky v baru a pak jsme si udělali líbánkovou noc na pokoji. Po patnácti letech manželství jsme znovu poznali, jak chutná vášeň! Vřele doporučuju všem, kdo si myslí, že manželský sex je u nich doma už navždy ztracená věc.
P.S. Ale teď už jsme zase doma a vše se vrací do starých kolejí... :-(

Laďka