Chtěla bych se připojit do debaty o tom, zda je, nebo není morální, aby si mladá dívka vzala o hodně staršího muže. Přiznám se, že když jsem si v auditoriu četla některé názory, měla jsem docela zlost. Proč by mělo být jediným důvodem „lásky“ k staršímu pánovi to, kolik peněz má uloženo v bance? Proč by prostě nemohl být pro někoho tak přitažlivý kvůli tomu, jaký je jako člověk?
Mně se vždycky líbili starší muži, už na gymnáziu. Moji vrstevníci mi připadali hloupí a nevyzrálí, neměla jsem o čem se s nimi bavit, nepřitahovali mě ani fyzicky. Na vysoké škole jsem se sblížila se svým profesorem, který byl (vlastně je) o 30 let starší než já. Naše láska to neměla jednoduché, protože jsme se setkávali s odmítáním ze strany mých spolužáků, jeho kolegů a také mých rodičů, kteří nechtěli připustit, že by jejich zeť měl být starší než oni. Přesto jsme se vzali. Navzdory všem. Pro peníze to ale nebylo. Umíte si asi představit, že vysokoškolský profesor u nás nepatří mezi boháče. Dodnes bydlíme v jeho mládeneckém bytě 1 + 1, na dovolenou k moři nejezdíme, auto ani chatu nemáme. Ale máme jeden druhého a já si troufám říci, že to je to největší bohatství, které jsme kdy mohli získat. Můj manžel má sice šedivé vlasy a na krku důchod, ale je to ten nejhodnější, nejmoudřejší a nejněžnější člověk, jakého jsem kdy poznala.

J. K.