I když je nad slunce jasné, že dneska je Valentýnské šílení především marketingovou a obchodní záležitostí, přesto si musíme přiznat, že u nás po pár letech tradice našlo spousty nadšených příznivců (zejména mezi čerstvě zaláskovanými). Jak to ale všechno začalo?
Kdysi zhruba před osmi sty lety vždycky v půlce února (při příležitosti pohanských svátků jara a plodnosti) hráli mladí Římané takovou zvláštní loterii. Sepsali si jména všech nezadaných dívek v okolí a pak losovali. Dívka, kterou si chlapec „vytáhl z klobouku“ mu pak měla být během celého roku po vůli. Tenhle pohanský obyčej se však moc nezamlouval kněžím, kteří zde zakrátko zaváděli křesťanství, a tak papež Gelasius prostě změnil pravidla hry. Místo jmen dívek byla do loterie zařazena jména svatých, jimž pak měl dotyčný zasvětit své myšlenky a činy po zbývajících dvanáct měsíců. Jenže koho by taková změna pravidel bavila?
Ale jak se tam vzal ten Valentýn? Takhle se jmenoval biskup, který měl nějaké oplétačky s císařem Claudiem. Imperátor totiž vykoumal, že ženatí mužové jsou horšími vojáky než muži nezadaní, a tak bystře zakázal svatby a podobné neřádstvo. Hodný Valentýn však tajně oddával zamilované dvojice a když mu na to Claudius přišel, skončil chudák dobrotivý kněz ve vězení. Tam se zamiloval do slepé dcery svého žalářníka a jeho láska údajně dokonce dívce vrátila zrak. Ještě před svou smrtí kolem roku 270 prý zamilovaný biskup poslal své milé psaníčko se slovy „Od tvého Valentýna“, která jsou dodnes mottem Valentýnského slavení. Podle jedné teorie byl den sv. Valentýna věnován památce hrdiny a mučedníka Valentýna, podle jiných pramenů prý tento den vyhlásila křesťanská církev jako protiváhu pohanským únorovým slavnostem.
Postupem času se Valentýnská přáníčka rozšířila dále do světa a údajně první opravdovou Valentýnkou prý byl dopis, který roku 1415 poslal své ženě z londýnského vězení Charles, vévoda Orleánský. Tento lístek je dnes k vidění v Britském muzeu v Londýně. Asi se to s tím přáníčkem nějak rozkřiklo, protože údajně o pár let později si král Jindřich V. najal spisovatele jménem John Lydgate, aby za něj napsal valentýnské přáníčko pro Kateřinu z Valois.
V sedmnáctém a osmnáctém století pak došlo v Evropě i v Americe k velkému rozmachu valentýnské přáníčkové tradice, kterou jen podpořil rozvoj technologie tisku. První skutečně masově prodávaná valentýnská přání prý měla na svědomí v roce 1840 podnikavá dáma Esther A. Howlandová. Dneska jsou podle statistik Valentýnky druhými nejposílanějšími přáníčky hned po vánočních pohlednicích a o jejich oblíbenosti svědčí i momentální širokánská nabídka mnoha českých i světových internetových stránek. Nakonec i Žena-in.cz má pro vás na stránce pohlednic moc hezkou nabídku!
Máte už toho svého Valentýna?