Přemýšlel jsem zachřipkován o různých tématech a tady je výsledek jednoho z nich. Rozchody - ať už partnerské, přátelské či pracovní - z hlediska mužů a žen. Dost se liší. O přístupu žen vím něco víc z vyprávění, muži si o tomto tématu tolik nepovídají, takže se musím o doplnění svých zkušeností obrátit na filmy, knížky a psychologické koutky v novinách.
Ženy častěji než muži: nechtějí ukončit vztah, jakýkoli, nemají-li na obzoru další. "Přece nebudu sama", "nedám výpověď, dokud nebudu něco mít" - to jsou jejich postoje. Nemají rády nejistotu a pocit osamělosti, raději setrvávají v nevyhovujícím vztahu léta. Ukončí-li vztah muž (zaměstnavatel), jsou tím zaskočeny bez ohledu na kvality vztahu a příznaky, že jde do háje. Pátrají úporně, CO se změnilo, KDE a KDY nastala chyba (ještě na jaře jsi mě měl rád, měl jsi mě přece ještě rád, ne?), hledají a doufají, že naleznou zakopaného psa a vztah zachrání (i třeba jen proto, aby jej mohly samy ukončit). Nechápou, že i když by zjistily, kde nastala chyba, nic to nezmění.
Muži častěji než ženy: končí vztah, i když má ještě měsíc, dva, šest... perspektivu existovat. Připadá jim nelogické, zbytečné a - stává se - nefér pokračovat v něčem, co v jejich "technických" očích je odepsáno. Stejně tak dávají výpověď. Mají zkrátka ostřejší ten přechod, ženy jsou mnohem více "fuzzy". Po příčinách konce vztahu nepátrají, zato pátrají po tom, proč vztah nevznikl. Zajímá je, proč něco nezačalo, stejně palčivě jako ženy zajímá, proč něco končí (na tento objev jsem obzvláště pyšný). V obou případech jde o interpretaci extrapolace: u žen do minulosti, u mužů do budoucnosti. Pátrají úporně, CO, KDE a KDY mohli udělat a neudělali, aby vztah začal (tenkrát jsi mi přece sama od sebe zavolala...). Nechápou, že i když by zjistili, kde nastala chyba, nic to nezmění.
Poslední milování: oblíbeným loučicím ceremoniálem je podle všeho "pojďme se ještě jednou pomilovat" - s velkou převahou to říkají podle mých informací opouštějící muži odcházející za jinou ženou. Nevím, co si od toho muži slibují, a už vůbec nemám ponětí, proč to dělají. Ženy to berou jako důkaz toho, že se jim partner vrátí (v drtivé většině jde o omyl) a pro muže to znamená snést další tirády "vidíš, líbilo se ti to, tak proč odcházíš?".
A konec vztahu? Ze zdi se sundá obraz, z mobilu se smaže číslo, z e-pošty mailová adresa a maily, ukončí se členství v diskusních skupinách a je po starostech. Kdeže jsou doby, kdy se dopisy převázaly růžovou stužkou a uložily na dno truhličky (aby se k nim po letech ikstý partner náhodou dostal a po všem nezbyl jen povzdech "že já jsem si nevzala Pištu Hufnágla").
Po tom druhém v člověku vždycky něco zůstane, v dobrém či zlém. Proto možná ženy tak žárlivě reagují ne setkání toho svého s jeho bývalou (častěji než muži). Ale to je na další téma, tak až zase budu nemocný.

Gentleman

TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY