Měli jsme s bývalým manželem poměrně šťastné manželství. Máme dvě děti a všechno fungovalo až do doby, než jsem se po mateřské vrátila zpátky do práce. Manžel na mě začal naprosto nepodloženě a nesmyslně žárlit a v jeho chování se začaly projevovat násilnické sklony, které tam dříve nebyly. Několikrát mě fyzicky napadl za domnělou nevěru a situace nakonec dospěla až do situace, že jsem podala žádost o rozvod. Během rozvodového řízení, které mi manžel znepříjemnil, jak jen mohl, mě naopak neustále přemlouval, ať vše stáhnu a začneme znovu. Jeho sexuální návrhy, které mi byly v té době velmi nepříjemné, nakonec vyvrcholily tím, že mě znásilnil. Cítím se velmi špatně, nemůžu se z toho pořád vzpamatovat, přestože od té doby už uplynulo skoro půl roku. Nikomu to nedokážu říct. Dokáže mi někdo poradit?
Zuzana, 29 let

Na případ Zuzany jsme se zeptali v Bílém kruhu bezpečí. Co může žena v této situaci udělat a jak časté je znásilnění v rodině?
Případy znásilnění spáchaného osobou blízkou poškozené se bohužel nevyskytují pouze ojediněle. Sexuální násilí mezi manželi bývá nezřídka součástí tzv. domácího násilí. Závažnost dopadu trestného činu znásilnění na oběti je v těchto případech prohloubena skutečností, že pachatelem je osoba blízká, u které takové jednání nepředpokládala. Obvyklé obavy a strach z průběhu trestního řízení a reakce okolí jsou tak ještě umocněny studem, že trestný čin spáchal tak blízký člověk.
Oběti velice často takovéto útoky neoznamují Policii ČR, a to z několika zásadních důvodů. Hlavní překážkou oznámení trestného činu znásilnění policii bývá strach z tzv. sociální stigmatizace. Zejména v menších městech a na vesnicích bývá totiž oběť znásilnění vystavena nepříjemným reakcím ze strany příbuzných, známých a sousedů, kteří jsou přesvědčeni o tom, že poškozená mohla předejít znásilnění „správným chováním“. Laický názor také často předpokládá, že žena má velkou vinu na tom, co se stalo, že kdyby se razantně bránila, nemuselo ke znásilnění dojít. Dalším důvodem pro vysokou latenci tohoto druhu trestného činu je skutečnost, že poškozená v těchto případech má obavy z nedůstojného průběhu trestního řízení. Přístup policistů v okamžiku oznámení trestného činu nebývá vždy adekvátní nepříjemné situaci, ve které se oběť znásilnění nachází.
Statistiky Bílého kruhu bezpečí říkají: Oběti trestného činu znásilnění tvoří 5,5% ze všech příchozích klientů, kteří u BKB hledají pomoc. Celkem poradny BKB v letech 1992 – 1999 osobně kontaktovalo 126 obětí znásilnění. Přibližně stejný počet obětí tohoto trestného činu dal přednost kontaktu telefonickému a písemnému. 30% těchto činů nebylo oznámeno Policii ČR. Většina všech obětí znásilnění hledajících pomoc v BKB byla ve věkové skupině: 16 – 25 let (52 obětí) a 26 – 40 let (47 obětí). Ke třetině znásilnění (ve 42 případech) došlo mezi blízkými osobami (manželé, druh/družka, partneři).
Policejní statistiky uvádějí, že v roce 1999 bylo nahlášeno 634 a v loňském roce 500 případů znásilnění, avšak s ohledem na výše zmíněnou latenci se jedná o pověstnou špičku ledovce.
Co může žena dělat?
V případě, že skutečně došlo ke spáchání trestného činu znásilnění, je nutno zvážit podání trestního oznámení se všemi možnými výše uvedenými negativními důsledky s tím spojenými. Trestní oznámení lze podat na kterémkoliv policejním oddělení či státním zastupitelství.
Nutné je též připomenout skutečnost, že v případě trestného činu znásilnění, který byl spáchán blízkou osobu, může být v souladu s § 163a trestního řádu trestní stíhání pachatele zahájeno a dále v něm lze pokračovat pouze se souhlasem poškozené osoby.
V souvislosti se shromažďováním nezbytných důkazů by měla být oběť znásilnění připravena na podstoupení nezbytné gynekologické prohlídky. Ta by měla být provedena co nejdříve po spáchání trestného činu. V průběhu trestního řízení je též často příslušným orgánem činným v trestním řízení nařízeno vypracování znaleckého posudku z oblasti psychiatrie či sexuologie.
Kde může znásilněná žena hledat pomoc a co pro ni bude znamenat, když celý svůj případ svěří dalším osobám?
Trauma způsobené tímto druhem trestného činu bývá bohužel rozsáhlé. Je velice těžké vyrovnat se s tím, že osoba, která nám byla tak blízká, se kterou jsme strávili určitou část života a vychovali spolu děti, nám tolik ublížila. Fyzické stopy a následky znásilnění se zpravidla poměrně rychle zahojí. Co však trvá nepoměrně déle, je zhojení psychických ran. S těmi se některé z žen bohužel nevyrovnají za celý svůj život. Je proto vhodné zvážit urychlené vyhledání kvalifikované pomoci a snažit se tak o zmírnění negativních dopadů tohoto trestného činu. Doporučuje se tedy pokusit se překonat onen strach, stud a obavy a hledat podporu.
V případě, že žena nechce záležitost oznamovat policii s ohledem na výše zmíněné procedury, může se obrátit např. na některou z neziskových organizací, které se touto problematikou zabývají. Vhodné je navštívit např. některou z poraden Bílého kruhu bezpečí, které poskytují pomoc obětem všech trestných činů. Kvalifikovanou pomoc a podporu zde nabízí právník a psycholog, kteří oběť vyslechnou, seznámí ji s možnými právními kroky a snaží se jí pomoci překonat nelehkou životní situaci. Konzultace je bezplatná a anonymní, což může být při takto choulostivých záležitostech vnímáno ženou pozitivně.
Adresa poradny Bíláho kruhu bezpečí pro oběti trestných činů v Praze: Duškova 20, Praha 5 - Smíchov.
Příjem: úterý a středa od 17 - 20 hodin. Čtvrtek pouze pro objednané klienty. Poradny Bilého kruhu bezpečí jsou také v Brně, Ostravě, Olomouci, Plzni, Pardubicích. Jejich adresy poskytne ochotně Centrála BKB: 02/5731 7110.
Dále je možné se obrátit např. na organizaci Elektra poskytující pomoc ženám, které byly krátkodobě i dlouhodobě sexuálně zneužívány či na organizaci Rosa, která pomáhá obětem domácího násilí.
Reklama